Profesor Hajn

Co, koukáte – to je dna, doktoři mi zakázali pít, kašlu na ně.Natáhl se pohodlně na první lavici a liboval si. Ti  opravci učitelstva, kteří požadovali  po přednášejícím přípravy a koncepty by byly šokováni. Začal přednášet a kluci vpředu ukazovali tři prsty. To už jsem říkal, Ano, třikrát .Bez mrknutí  začal  z jiného soudku. Znal z  historie  nejen  letectví, ale celé strojařiny a širokého oboru techniky a vědy tolik věcí a někdy až drbů, že kdyby byl přednášel jednu věc desetkrát, vždy tam bylo něco nového. Asistenti u něho  Jiří Nožička student a a ing. Krajina, synovec, ná. soc. poslance Dr. Krajiny. Jiří Nožička  ve mně brzy rozeznal  spřízněnou duši a dodnes jsme kamarády, přestože se vídáme jednou za deset let. Byli totiž v partě štuďáků, co byli reformovaní, také ti kteří hledali co nejsnadnější obor. Protože zemědělské stroje byly přeplněny, domnívali se , že letectví  bude také bez rysování a cvičení. Mýlili se a doplatil jsem na to i já i Jirka. Museli jsme  těm ignorantům přes letectví doplnit, co jim bylo španělskou vesnicí. To platilo také pro Bulhary, které jsem měl ve studijní skupině.. Takže jserm nakonec dělal místo jednoho projektu sportovního létadla s výkresy, aerodynamického a statistického výpočtu, projektů asi pět. Nožička to Hajnovi nesmlčel a já měl dost výsadní postavení. Hajn se divil, kde jsem vzal povědomost o některých věcech z oboru stavby letadel. Mohl jsem mu to v praxi předvést, když o leteckém dni v roce 1947 po náhodném shledání  jsem ho zavedl do leteckého hřbitova za hangárem D na letišti v Ruzyni. Byly tu vraky nejrůznějších letadel v nejrůznějším stavu  demolice. Zavedl jsem ho k čtyřmotorovému bombardéru Arado Ar 234, který viděl poprvé, dosud jen na obrázku. Nadával  jak  měl ve zvyku. Že by  Československo mělo to nejlepší  letecké muzeum kdyby někdo vybral od každého typu jeden a někde je soustředil. Přesně takové mínění jsem měl já. A dnes by to byla naprostá sensace, proto, že tam byly některé typy, které se nedochovaly, a navíc – mnoho z nich  nebylo nesnadné převést do  letu schopného stavu.

Hajn byl originál v každém směru.. Malý ale takovým zvláštním stylem, někdo je malý  ale sporý, jak se říká. Ne,  Hajn  byl malý proporcionálně, nohy a ruce malé, zvětšit ho koeficientem 1,25 a byl z něho  úhledný chlap. To snad dělalo i to, že jste  si uvědomil jeho malou postavu při bezprostředním kontaktu.

Byl brilantní řečník  Pouze někdy šokoval . Při jedné poradě s výrobci leteckých materiálů, jeden ze zástupců  průmyslu pravil. S tím jsem u nás  v  zenitu. Hajn aniž byl žádal o slovo pronesl poznámku, poprvé v  životě  slyším  jmenovat  pr..l zenitem. Neváhal používat silných slov ani v  přednáškách  a  podle  jeho přátel ani ve společnosti. Bylo to tím účinnější, že to bylo uprostřed bohatého , téměř  jevištní řeči pronášeného projevu.
   
Profesor Hajn měl  tři lásky. Hodiny, ptačí let a éra. To poslední vyplnilo  většinu  jeho života.  Ptáci ho nesmírně  zajímali . Obdivoval je,  Říkal, mozeček  pár gramů. Dovedou měnit úhel náběhu, šíp, půdorys křídla, přistávat na místě. Co to pro člověka znamená, aby docílil jen jednu z těch věcí!  Když v době kdy byli  na Vltavě rackové, někdy jsme si museli pro pana profesora dojít k Palackému mostu. Dovedl kusem housky donutit racky k neuvěřitelným a akrobatickým  obratům. To snad až dnes dovedou éra s vektorováním  tahu. Hodiny.  Když zrušili  v  Praze letecké gymnázium. Hajn byl bez práce. Ve věku kdy jiní pomýšlejí na penzi. (*  24. 9. 1894) vydupal ze země katedru jemné mechaniky a optiky, sehnal prostory napsal obsažnou knihu, dvě knihy skript, dal dohromady team  (patřil k němu  například  ing. Antonín Baudiš).  To je dílo které se nepodaří mnohému za celý život. To vše za  poměrně  nepřízně režimu, nevzali ho na  vojenskou leteckou  akademii. ( Možná, že i  pro „buržoazní“ původ – byl synem  Antonína Hajna, jednoho  z omladin áů, člena  radikálního  křídla národní demokracie, odpůrce Benešovi zahraniční politiky, břitkého řečníka a publicisty). Hajn  byl  muzický člověk. K  jeho přátelům patřili leteckých fandů také umělci. Jeho vila se uvádí mezi význačnými díly mezi válečné generace a architektů Dovedl vyprávět o společnosti významných lidí první republiky a  budil  tak naši  lítost., že jsme o tuto dobu přišli. O Peškovi se vyjadřoval s mírným opovržením. Dovedl se rozšoupnout, jen když ho někdo pozval, sám držel chlup a k  nevázané  cházce  nepatřil. Bylo by dobré, kdyby přítel Nožička  napsal, co vše  o něm ví, škoda, že nám uniklo jeho  stoleté jubileum.
                                                                                                                            
ing.Jiří Pergl