Jeden den staré ženy
Naděžda Stejskalová
12.6.2019
Už vím, bude kuřecí na paprice a rýže. Polévku mám hovězí od neděle. (Žádné rýži stále nemohu přijít na chuť). Bývala chutnější. Obědvám v 11 hodin, umyji nádobí a jdu si na hodinu lehnout. Nařídím budíka, abych nespala celé odpoledne. Pak budu pokračovat.
Je ráno 23. března 2018. Dnes je nějaká tma a tak dumám (změnil se čas na letní). Radiátory nehřejí. Zdravotní sestra přijde ve čtvrtek v půl šesté, odebrat mi krev na vyšetření. Je zde zima jak to udělám, aby radiátory začaly topit už v pět hodin, byly nastaveny na šest hodin zimního času, dnes už je letní. Dá mi to strašné přemýšlení. Jdu do koupelny divám se na kotel, co s tím. Najednou mi bleskne hlavou vedle v pokoji je spínač, stačí zmáčknout slunéčko. Za chvíli kotel zapne, je vyhráno.
Než se ohřeje koupelna dopisuji článek o doktoru Daníčkovi a Červeném kříži. (Dotaz z města). Zda nevím, kdy byl založen Československý červený kříž v Unhošti. Našla jsem v seznamu, že 1937. Nějak se mi to nezdá. Pátrám dál.
Napsali jsme. Stejskalová - Pergl: Zdravotnictví v Unhošti. Zde jsou různé údaje. je, než jsme všechny údaje dali dohromady, uplynul rok.
Ještě je tu článek o dr. Daníčkovi, uvidím co dál.
Asi v půl sedmé jdu do koupelny. Mám zde dva kartáče, namydlím a jednu nohu po druhé 60x ve stoje namasíruji. Nyní osprchuji postupně obě ruce od lokte dolů. Už jsem je trochu zprovoznila, brní. Přejdu do podřepu ( hloubka asi jednoho schodu). To dělám pod proudem vody a nakonec střídavě teplá, studená voda. Pak namasíruji celé tělo ručníkem od krku rovně až k patám, pak šikmo.
Na ručníku, na kterém stojím protřu všechny prsty na nohou ( Ještě, že se mi nemotá hlava!) Zda se mi, že hned se mi lépe chodí.
Sednu na válendu, namasíruji nohy ruce krémem. Natáhnu bavlněné punčochy, srovnám trochu nohy a natáhnu ortézy.
Otevřu okno větrám, tak dlouho než se nasnídám. V kuchyni uvařím půl litru černého hořkého čaje, 15 dkg chleba mazaného choceňským pomazánkový. Podle toho jak se cítím před nebo po snídani malou skleničku Šaratice.
Zavřu okno vše vložím do peřiňáku.
Dotaz z města, zda nevím, kdy byl v Unhošti založen Červený kříž. S Jiřím jsme napsali „ Zdravotnictví v Unhošti“. Má to 98 stran trvalo to rok, než jsme to dali dohromady. Je pohodlnější zavolat mi.
Samozřejmě , že je tam je i o Červeném kříži.
Po snídani, zavřu okno, uklidím deku a polštářky do peřiňáku. Jsem už ušlá a sednu na chvíli k počítači. Podívám co je nového, zda někdo nepsal. To se rozhoduji co uvařím. Někdy vím, někdy nevím. Velmi málo kdy, jídlo ohřívám. Obědvám vždy v 11 hodin.
Už vím, bude kuřecí na paprice a rýže. Polévku mám hovězí od neděle. (Žádné rýži stále nemohu přijít na chuť). Bývala chutnější. Obědvám v 11 hodin, umyji nádobí a jdu si na hodinu lehnout. Nařídím budíka, abych nespala celé odpoledne. Pak budu pokračovat.
Za hodinu jsem opět schopná něco dělat. Přebírám papíry moje a po Jirkovi, nechtějí mizet. Každý přečtu a podle obsahu vyhodím nebo střádám k dalšímu zpracování.
Pokud to není historie Unhoště, je to historie knihařiny a dnes to budou rody Malých. Asi nejsem normální dělám to 14x. Je to pro moje vnoučata, přitom už i pro pravnoučata a děti mých sourozenců. Bude-li to někdy k něčemu, nevím!
Mých šest šanonů chci odkázat do „ Národní kroniky SenSen.“
Nejsou to jen suchá data jako u stromu života. Jsou to fotografie u kterých jsou jména. Dále články o těchto lidech, nebo články které samy napsali
N. Stejskalová