Pečení chleba v roce 1922

Naděžda Stejskalová

Psala  moje  máti   Anna  Malá rozená Čmejlová * 1900. Měli doma obchod  „Kramářství a hokynářství“, což znamenalo, že mohou prodávat vše. Od jídla, hřebíků, kořalky a vše, co se prodávat dalo. Také měli svou vlastní pec na pečení chleba. Jednou jsem ji požádala, aby mi pec i pečení popsala.

Zde je popis. V prvé řadě musela být pec na pečení a díž. Pec byla postavena z pálených cihel. Byl to prostor, kam se vešlo deset bochníků chleba. Bochník vážil 3kg, byly kulaté. Pec byla polokulatá, hned u dveří byla díra, popelník a nad popelníkem byl komín, ten měl asi v půli nad ohništěm v komíně zašupělo. Když se chleba nasázel do pece, tak se díra do komína zašoupla, aby teplo neunikalo, a chleba se dobře upekl.
 
Když jsme měli péci chleba, přinesli jsme díž, která byla uložena v komoře, přikryta bílou loktuší a víkem. Museli jsme ji přinést v poledne, nalít do ní konev čisté vlažné vody, do večera ji nechat stát s tou vodou, aby se suché těsto namočilo. V zimě se musela přinést i mouka, aby se ohřála.  Ošatky, na které se těsto rozdělilo. Z díže se potom večer voda slila a dala se tam jiná a to těsto, které tam bylo namočené, se  rozdělilo, přidaly se tam tři ošatky mouky a zadělal se kvásek. Ten se nechal přes noc, a když zkynul, přidalo  se mouky  tolik,   kolik bylo třeba, a těsto se hodinu mísilo. Když začalo praskat a odlepovat se  od  díže, bylo dost promísené, díže se povázala lokší, přikryla se víkem  a nechala se zkynout. Nežli zkynulo těsto, vypálili jsme pec, potom se chléb vyválel na ošatky, pec se vymetla, vyhrabala. Když bylo vše připraveno, chléb se nasázel do pece a necelé dvě hodiny se pekl.