Muzikant poprvé u moře

Během normalizace nebyla doba pro muzikanty jednoduchá, vzpomínal můj děda Jiří, který hrával na trumpetu v mnoha lidových skupinách a dokonce i v orchestru. „Adame, to byla zvláštní doba. Hrát jsme mohli, ale pořád to bylo pod dohledem. Všechno muselo být schváleno. Pokud jsi hrál něco, co se soudruhúm nelíbilo, klidně tě hned mohli vydrapnout a měl si po ptákách," říkal s trochu vážnějším tónem.

I v těchto časech se však děda dokázal radovat ze života a užívat si jej, první co mu přišlo na mysl byla jeho prví dovolené u moře.
„Bylo to v roce 1978. Podařilo se nám s babičkou sehnat zájezd do Jugoslávie prez Čedok. To byl ale zážitek, Adys, viděl jsem moře poprvé v živote!" vyprávěl nadšeně.
Děda popisoval, jak stáli dlouhou frontu na zájezd, protože o podobné zájezdy byl obrovský zájem.
„Když jsme tam konečně po dlouhé jízdě dorazili, nemohl jsem uvěřit vlastním očím a čuměli jsme jak péro z divanu.Tyrkysová voda, která byla ovšem trochu zakalená, pláže, písek, ten otravnej zvuk cvrčků, všude samá borovica a vůně slaného vzduchu. To ti ani nemůžu popsat co to pro mě znamenalo!”

Jedním z nejsilnějších moment byla první večere. „Poprvé v živote jsem jedl čerstvou divokou
grilovanou makrelu přímo z moře. Ta chuť mi zůstala v paměti dodnes,” vzpomínal s úsmevem.

Jugoslávie ho fascinovala svou volností. „Vsechno tam bylo jinak. Lidi byli otevřenější a hlavně měli západní zboží - Coca-Colu, čokolády, co jsme u nás v životě neviděl.
„Připadal jsem si, jako bych byl na úplně planete, byl to fakt báječný zážitek."

Návrat domů už tak radostný nebyl. „Bylo to, jako když se vrátíš z hodů z Velkých Bílovicích a druhý den už si v práci, no nic famózního. Ale aspoň si s babičkou ty zážitky pořád a furt dokola připomínáme do teď," dodal tiše.

Děda skončil své vyprávění slovy: „Pamatuj, Adys, každý doba má
svoje plusy a mínusy, ale krásné chvíle si můžeš udělat vždycky nehledě na dobu."