Dědečkovy příběhy z vojny

Dědečkovy příběhy z vojny

Anotace:

Text zachycuje vzpomínky mého dědečka na vojenskou službu, která mu přinesla mnoho životních zkušeností. Dědeček čelil různým výzvám, např. Velení skupině sociálně znevýhodněných mužů, přičemž se mu podařilo překonat předsudky a získat jejich důvěru. Příběh je protkán momenty soudržnosti, humoru i zodpovědnosti. Vojna naučila dědečka důležitosti respektu, což ho provázelo celým životem.



Můj dědeček mi vyprávěl o svých mladých letech pouze zřídka. Nicméně když už povídal, měl jsem uši nastražené a vždy ho prosil, aby mi toho řekl ještě víc a víc dokud únavou neusnu. Pamatuji si, jak jeho hlas pokaždé ožíval, když se ponořil do svých vzpomínek. Na vojnu nastoupil po obdržení předvolání, které mu tehdy přinesl poštovní doručovatel. Doma se s rodinou dlouze loučil a s babičkou si slíbili, že si budou psát každý den.

Na vojenském cvičišti čelil mnoha výzvám, ale jedna situace mě zvlášť zaujala. Dostal na povel skupinu asi 100 mužů, která se skládala především z Romů a bývalých vězňů. Zprvu si myslel, že je to za trest, ale brzy se s nimi naučil komunikovat a nakonec našli společnou řeč. Dědeček si totiž uvědomoval, že se na ně mnozí dívali s předsudky. On však odmítal lidi soudit podle jejich minulosti a snažil se ke každému přistupovat s respektem a pochopením.

Každý den na vojně měl pevnou repetitivní strukturu, kterou musel dědeček a jeho skupina dodržoval, nicméně se našel i čas pro zábavu, hrál na klavír nebo na housle, vždy když měl volnou chvíli, a občas si dokonce zahrál fotbal se svými muži. Večer pak usedal k psaní dopisů babičce. Vždycky se těšil na odpovědi, které mu připomínaly domov.

Jednoho dne ale nastal problém. Tři muži z jeho skupiny utekli. Dědeček byl zodpovědný za jejich případné nalezení a měl z toho veliké obavy. Po několika dnech dostal zprávu, že jednoho z uprchlíků našli v hospodě, naprosto opilého, jak hraje karty. Dědeček si z toho později dělal legraci, nicméně v ten moment mu spadla třetina kamene ze srdce. Nyní ještě zbývalo najít dva nezbedné ,,uprchlíky’’.

Zbývající dva uprchlíci se však po pár dnech sami vrátili. A to z d jednoho jediného důvodu, kterým byl můj dědeček. Vytvořili si sním pouto natolik silné, že nechtěli, ab nesl zodpovědnost za jejich útěk z vojny, Bylo to něco neuvěřitelného a vše bylo prominuto.

Dědeček se z vojny vrátil s mnoha příběhy a zkušenostmi, které ho provázely celý život. Říkal, že vojna nebyla jednoduchá, ale naučila ho mnohé o lidech, se kterými by se určitě normálně nedostal do styku a o tom, jak důležité je zachovat si čisté srdce.