Babiččiny vzpomínky na konec války

Ahoj babi, zažila jsi druhou světovou válku? zeptala jsem se, když jsme si s babičkou sedli v obýváku na gauč. „Ano zažila“. povídá babička. A povyprávíš mi něco? můžu se ptát? „No jasně, tak co chceš vědět?“
Kde jste s rodinou bydleli, když jsi byla malá?
„Bydleli jsme v hruškách. Naproti nám bydleli děda s babičkou.“
Jak ten dům vlastně vypadal?
„Byly to vlastně dva domy naproti sobě a mezi nimi dvůr. Potom tam byla zahrada, a taky stodola, protože děda s babičkou měli hospodářství.“
A cos te tam měli všechno za zvířata?
„Chovali jsme slepice, krávu, prase a k tomu dvě kozy.“
Musel jít tvůj tatínek do války?
„Ze začátku ano, ale potom měl úraz. Moc si toho nepamatuju, ale babička mi říkala, že byl dlouho v nemocnici, a potom už se naštěstí do války vracet nemusel.“
Co dělal tvůj tatínek za zaměstnání?
„On byl nedostudovaný právník. Takhle to měla spousta lidí. Jak začala válka tak se zavřely vysoké školy, a tak hodně lidí nedostudovalo. Po válce potom neměli diplom, a tak si museli vydělávat jinak. Bylo málo lidí, kteří si tu vysokou dodělali.“
Jaká příhoda ti z té doby utkvěla v hlavě? Pamatuješ si něco konkrétního?
„Jo, pamatuju. Bylo to v čase skoro na konci války, kdy se vojska z okolí stahovala k Brnu a vojáci cestou ničili co se jen dalo. V ten den bylo celkem hezky, a tak jsem si hrála venku. Babička byla vevnitř, maminka prala a děda nesl trávu nebo seno do stodoly. V tom se z ničeho nic ozvala obrovská rána. To vojáci vyhodili do povětří most, který stál přes řeku Rakovec, a také nám kousek za zahradou.My doma jsme té říčce říkali Rakůvka. Když se ozvala ta hrozná rána, hrozně jsme se lekli. Děda spadl na záda a koš s trávou mu vyletěl z rukou, až tak silné to bylo. Maminka taky spadla a já si pamatuji, Že jsem couvala a spadla jsem zády napřed mamince do necek. Vím, že babička vyběhla z domu, aby zjistila jestli jsme všichni celí. Potom už si jen pamatuji jak mne maminka vytáhla z vody a děda začal nadávat že to musí znova sbírat. Maminka mi potom řikala, že se děda šel podívat co se stalo a zjistil, že to byl ten most.“
Pamatuješ si ještě nějakou?
„Už moc ne. Když válka skončila nebyli mi ani tři roky. To ostatní znám spíše z vyprávění, než že bych si to pamatovala. Každopádně toto se mi vrylo do pamněti a asi to nikdy nezapomenu.“
Díky babi, někdy mi musíš zase povyprávět, jak to bylo, když jsi pracovala na poště.
„Neboj to ti taky řeknu, ale to už je jiný příběh...“