Příběh mého táty z vojny

Na vojnu jsem šel 2. 4. 1992. Dlouho před odchodem jsem slýchal o šikaně na kasárnách. Před vojnou jsem pracoval necelý rok v Jihlavě. Povolávací rozkaz mi nařizoval, abych se dostavil do Rebešovic u Brna. Odtud nás poslali do Brna – Slatiny, kde jsme strávili první noc na vojně uklízením záchodů. Ve dvě hodiny ráno jsme nasedli na vlak a jeli do Prahy. Byli jsme převeleni do Klecan (vesnice 10 km od Prahy), kde jsme nastoupili do tzv. přijímače, kde jsme se za neustálého křičení starších vojáků učili základní dovednosti. Jak pochodovat, jak zacházet se zbraní, muset být všude v čas a neustále okamžitě reagovat na povely. Také jsem si musel zvyknout na vojenskou stravu, kde nám chystali guláš bez masa nebo modrou škvarkovou pomazánku.

2 noc na vojně jsem si uvědomil až večer při umývání nádobí po tisících vojáků, že jsem ten den měl své 19. narozeniny. Přijímač byl zakončen přísahou a opušťákem, kdy jsme mohli na víkend domů. Dostal jsem špatně vypsanou jízdenku, tak jsem jel stopem. V přijímači jsem zhubnul 11 kg.

Pak už začala obyčejná vojenská služba, kdy jsme se na poddůstojnické škole učili práci s telekomunikační technikou. Obávanou šikanu jsem nezažil. V kasárnách jsem potkal dva kamarády z Rosic (táta pochází z Rosic), jeden byl na stejné pozici jako já, druhý pracoval v potravinářském skladu, kde vydával potraviny kuchařům.

Pamatuju si, jak jsme měli 30 km pochod s plnou polní – těžkým batohem a samopalem, kde si nás fotili turisti při našem příchodu do nějaké vesnice. Na další opušťák jsem se dostal za výbornou střelbu a za dobrou práci na učebně, uměl jsem totiž používat Morseovku při vysílání vysílačkou. Jako absolutní nesportovec jsem nějakým zázrakem vyhrál 1500km závod v běhu, ve kterém jsem na střední škole skončil poslední…

Po skončení poddůstojnické školy jsem byl povýšen na svobodníka a byl převelen s 10 kamarády do Brna. Byl jsem rád, že budu blízko domova, jenže jsem si vytáhl černého Petra, to znamenalo že jsem musel odejít do Ostravy. Byl jsem z toho nešťastný, a už když jsem si zvykl, převeleli mě zpět do Brna. V Brně jsem zažil nejhorší část vojny. V kasárnách byla nuda a plnili jsme roli levné pracovní síly. Do civilu jsem odešel v červnu 1993.