Vzpomínky mého táty na mládí

Můj táta je vášnivý motorkář. Tato záliba se ho drží už od raného věku, když jezdil ke své babičce na chalupu. Od malička se chodil dívat do stodoly na staré motorky po svém tátovi. I přes zákaz rodičů si svoji první motorku sám spravil a začal na ní jezdit po polních cestách už ve svých 11ti letech. Kromě motorek stavěl také modely letadel, se kterými i soutěžil na modelářských soutěžích. Motory a letectví mu vydržely dodnes a teď je z něho odborník na letecké motory. Táta se nevyhýbal žádnému dobrodružství. Rád vypráví o objevování jeskyní v Moravském krasu. Se svými kamarády tehdy prolezl plno jeskyní, které jsou nyní bohužel pro veřejnost nedostupné. Muselo to být úžasné, i když dost nebezpečné a mnohokrát měli obrovské štěstí, že se jim nic nestalo. Při objevování jedné jeskyně se plazili úzkou chodbou, kde se jeden z kamarádů zasekl a nemohl tam ani zpátky a zablokoval tím zbytek výpravy. Jak to dopadlo? Všichni se naštěstí vrátili. sice trochu zablácení, ale zdraví. Táta od té doby razí heslo: zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je intenzivní.

Na gymnáziu měli skvělou partu, která významně ovlivnila jeho další život. Se spoustou spolužáků se potkává do dnešního dne a doteď mají pravidelné akce. Nejvíc srandy si užili během čundrů a výletů po horách. Jak se k takovému koníčku dostali? V prvním ročníku na gymnáziu jim jejich profesor češtiny ukázal krásy hor. Nejprve chodili s jeho doprovodem, později si cesty organizovali sami. Neuvěřitelných příběhů z hor je mnoho. K mým oblíbeným patří, když si jeden z kamarádů mého táty celou cestu na vrchol stěžoval na těžký batoh, aby na konci ukázal, že v něm nese dvě 10ti kg činky.

Za nejlepší léta považuje devadesátá, kvůli jejich svobodě, volnosti a neomezeným možnostem. Zábavných příběhů má spoustu, ale na ty se ho už budete muset zeptat osobně.