Vzpomínka na tradici Vánoc
Naděžda Stejskalová
23.1.2017
Jako každý rok kdy se blíží svátky vánoční, vzpomínáme jak jsme je prožívaly my děti.
První zvěst blížících se svátků, přinášely přilétající vrány, které zvětovaly, že napadne brzy sníh, byla jich plná pole a krákání bylo slyšet daleko široko. Další předzvěst přinesl 11. listopad svátek sv. Martina, který přijížděl na bílem koni a často se to potvrdilo a napodlo sněhu k radosti dětí.
Nadešel 6.prosinec svátek sv. Mikuláše který v předvečer s čertem a andělem naděloval dětem drobné dárečky, často v punčoše černé uhlí ,proty které zlobily.
Pak už začal předvánoční shon, gruntovalo se, začalo péci cukroví, aby se rozleželo a přiblížil se Štědrý den. Ještě ráno se někde pekly vánočky a štrůdl, připravoval se bramborový salát, někde se slanečkem, obaloval se kapr, dělal se na černo a různě se upravoval. Také se opékaly vinné klobásy, které vyráběl řezník Kukelka.
O štědrém dnu se nemělo jist nic tučného, držel se půst, k obědu byla kuba. Aby se večer vidělo zlaté prasátko. Když se začalo stmívat, bylo tradicí, že svobodné dívky třásly bezem a vyslovovaly přání.“Třesu, třesu bez, ozvy se mi pes, kde můj milý dnes“ a z které strany se pejsek ozýval tam se nalézal.
Když na nebi vyšla první kvězdička, začaly vánoce. Čekalo se kdy před domem zatroubí trubač večerku, byl to hasič, Václav Mach, kterého doprovázela paní Čiháková (babička bývalého hokejisty Antonína Čiháka), která pronesla „vinč“ popřáli hezké svátky a byli všude obdarováni výslužkou. Vždy to byla vánočka, cukroví, ořechy, ovoce a někdy i nějaký „truňk“ ( něco ostřejšího k pití). Paní Čiháková nosila na zádech velkou nůši a do ní bez lady a skladu složilo se vše a když nestačila nůše, skládala to do zástěry, pak se o to dělili. Byli vždy netrpělivě očekáváni, po jejich odchodu se zasedalo k štědrovečerní večeři. Po té se teprve všichni odebrali k vánočnímu stromečku, který byl ozdoben slaměnými výrobky, červenými jablíčky, pečenými perničky, fontánovým cukrovím, vysely na něm pěnové věnečky a košíčky, které pekl vyhlášený cukrář Václav Šefčík (kronikář města). Věšely se různě barevné řetězy vyráběné ve škole a na špici svítila hvězda. Rozsvítily se svíčky a prskavky.
V kamnech praskal oheň, topilo se hlavně dřevem a celým domem se linula vůně chvojí a purpůry. Všichni jsme zazpívali koledy, popřáli hezké svátky a radovali se z dárků.