Vánoce před rokem 1900, 1932, 1942.
Naděžda Stejskalová
23.1.2017
V Á N O C E Růženy Stejskalové – Slánské * 5. 9. 1891 v Unhošti
Jako děti jsme se těšívaly na vánoce, tenkrát jsme měli vždy stromeček smrček, laciné pěnové cukroví, ozdoby jsme dělaly ve škole z hedvábného papíru třepení a deštníčky. Bratr udělal řetěž a byly také svíčky.
Cukroví vánoční pekli jen v zámožných rodinách. Rybu jsme nikdy neměli, tatínek chtěl jen kubu. Byli jsme vždy čistě ustrojeni a do pokoje byl přinesen větší stůl, čistý ubrus, my jsme se těšili na závin, ten byl jen o vánocích a čaj byl též vzácností. Tatínek měl z punčem, obyčejně darovaný od kupce u kterého jsme nakupovali.
Pod stromečkem žádné dárky neb maminka nám koupila obuv a šaty kdy jsme potřebovali.
Před večeří jsme se všichni pomodlili a byli jsme spokojeni. Popřáli jsme rodičům a navzájem příjemné svátky , jenže maminka někdy chyběla , byla za svým povoláním jako porodní bába.
Sestra Anda šla vždy k tetě kde byl dědeček a babička. Dědeček vždy před večeří oloupal 12 plátků cibule do každého plátku stejné množství soli. Po večeři prohlížel plátky, někde zůstala sůl suchá a dědeček určil, že ten měsíc bude suchý a kde zvlhla, že bude ten měsíc mokrý. Vždy prý se to osvědčilo. Když jsem si přála panenku, jezdíval muž z vozíkem, sbíral staré hadry a dával za to panenku , kus placatého dřeva na něm byla namalovaná panenka. Sestra říkala, co je lepší mám na záplaty a ostatní mám na mytí. Maminka zabalila váleček a měla jsem panenku. Tak chudé vánoce bývaly před rokem 1900.
Přepsala 2015 N. Stejskalová