PRIMA

Například otec dvojčat Šrajerů byl korektor v jakési tiskárně a nám dalo dost času i námahy, než jsme se dozvěděli, v čem spočívá jeho práce. Tichý téměř průsvitný klouček Stránský, na nějž jsem vzpomněl, když jsem po létech viděl portrét France Kafky. Zmizel ještě během školního roku, snad se mu podařilo dostat se do bezpečí před Hitlerem a ušel tak osudu většiny Židů v  protektorátě.  Drobný Mikulášek, na něhož matematik řval, co dělá na reálce, když jeho táta je dělník, brzy to vzdal- Vytáhlý kostnatý Vosolsobě, vždy bezvadně oblečený, jemuž radil třídní, aby auto, které ho vozí denně do školy, zastavovalo raději v některé postraní ulici, že to nepůsobí dobře na žáky i profesory. Nebylo mu bohatství plynoucí z kancelářského nábytku nic platné, odešel ke konci roku.

Mirek Nováček, zvaný Nováky, jehož otec, vojenský pilot nezahynul při havarii ale na následky malárie z první světové války. Jarda Sajdl, jehož matka byla poslankyní za socdem. Jemu se říkalo Dušín, ale ne po Mirkovi Dušínovi z Rychlích šípů, ale jak mi vysvětlil Mirek  Nováček vývojem z původního Saidluchy na Duchy,přes Duchy a Dušín. Do třetice Petráček, zvaný Petraky,syn obchodníka z předmostí trojského mostu. Měl zvláštní tik, který oběhl čelo, hlavu. Zmizel při té segregaci, věnoval se jazykům, specielně španělštině. Tato trojice vyrůstala na  troskách  bývalé plynárny, vedle  Argentýnské ulice na východ. Blízko bylo kolejiště  kde se vykládala zvířata pro jatky. Přes něj vedla ocelová lávka, které se říkalo  Prasečák a my v tercii ji překřtili na  le pont du cochon. Plynárna bylo eldorádo všech možných živlů. Tady bylo hemživě, naší trojice.Mirek byl nesporně  duchovním původcem všech lumpárníček a uznávaným vůdcem trojice. Ti zbylí dva ho isolovali od ostatních, ale později jsme se  s Mirkem sblížili a já upadl u nich v nemilost.

Jan Veselý syn správce statku někde nad Zbraslavi. Urostlý vysoký atlet, hokejista, velký žrout, který nosil na zásoby velkou tašku.

Jarda Bolehovský, jehož otec byl pekař, strávil mnoho let v Brazilii, kde se Jarda narodil.. Vrátil se  velice nevhod. Zařídil z peněz, které přivezl, velké moderní pekařství s dvěma filiálkami. Nesmířil se s okupací. Zatklo ho gestapo, když dělník, s kterým měl nějaký spor ho udal,  že zazdil do pece zbraně. Byl popraven, Jarda se výchovou trochu lišil od nás. Nejen tím, že byl z lépe situované rodiny, ale i volnosti, kterou mu ve všech směrech poskytovala matka – krásná štíhlá blondýna, která vyhlížela spíše jako starší sestra obou synů. Byli jsme do ní zamilovaní všichni a Jardovi jsme takovou mámu záviděli.

To jsou zhruba všichni, kteří mi byli blízcí před spojením tříd – pak k nim  přibyli další, ale o tom je knížka tria Kolář, Borůvka, Knapp.                        

Jiří Pergl