Dopis Šrámkovi

V neděli jsme byli  na vycházce u kapliček nad Duchcovskou drahou.  Z jistil  jsem  že  v pořadí osmnáctá spadla a je v rozvalinách dosud na místě. Po sedmnácté, která podle Vás  poražena větrem spadla v roce 1972 už není ani stopy. Poslední je už na katastru  červenoújezdském. Předpolední je doslova poddolována liščími norami, podle soudu odborníků dosud obydlenými. Stojí v širém poli, či lépe v družstevním lánu, takže si dovedete představit, kde všude jsme měli rodnou hroudu! Měla to být pochozí kontrola stavu, neb jsme zamýšleli podat návrh na  udělení grantu z nadace Občanského fora, pro ohrožené památky. Nesl jsem podle mého soudu obšírnou dokumentaci  na adresu nadace, ale, ouha! Bylo to den před termínem a oni k tomu požadují tolik podrobností, že je snad zajímá i jméno babičky zednika, který kapličku  stavěl. Takže jsem odešel s dlouhým nosem. Shodou okolností  ten mládenec z Unhoště,  co za mnou chodí, mi oznámil nástupce ing.  architekta Rykla , jmenuje se Šubrt, ( víc o něm nevím) mluvil o záměru památkářů s kapličkami něco podniknout, ale potřebuje vědět, na koho pozemku kaplička stojí, protože ten má smůlu, že mu kaplička patří. Jsem toho názoru, že kaplička stála na cestě, tedy na veřejném statku. Oni jsou spory, komu veřejný statek  patří, jedni říkají, že je obecní, druzí, že státní.

Jsem toho mínění, že platí varianta první, protože ještě v sedmdesátých létech se cesta a jejich parcelní čísla vykazovaly v obecní inventuře. Je – li  pravda  co  říká  ing. Šanovec, že to změnil silniční zákon, je to sprosťárna a odírání obcí, ale my máme rybí krev a kde je duch sedláků bojujících o Skalku! V každém případě  nejsou kapličky soukromným majetkem. Ještě k tomu veřejnému statku: Věřil byste tomu, že do družstevních širých lánů bylo zahrnuto skoro 20 hektarů polních cest! Namítka, že to není produktivní půda je  liché – zorány  jsou plnohodnotnou plodnou půdou. Nemohu dokopat nikoho z obce, aby požádal o náhradu  na kterou má obec plné právo a tolik by potřebovali pozemky na výměnu, například   v údolí Litovického potoka pro jeho  revitalizaci a sadovou úpravu. Pronásleduje mně Květa Svobodová, že tam má pozemek i se sestrou  Růženou Peškovou..

Vracím se k tomu Šubrtovi od památkářů, nedávno  mi volal tajemník, jestli nemám doklad  o tom, jak vypadaly mříže na oknech zámku. Našel jsem staré fotky, nejstarší asi z roku 1903, ale mříže  dole nikde, jenom v prvním patře nepochopím proč, mříže jsou,  takové jako na faře. I po novotě na špajchaře. To už nepatří do  kapliček. Proto v přepisování končím.    

Přepsala    2015 N. Stejskalová- Malá