Voják "malý Filípek"

Jak jsem se stal „malým Filípkem“.

   Svobodník Křístek hledal mezi námi nováčky někoho k sobě do kanceláře – dělal zapisovatele. Nějak jsem na něho udělal dobrý dojem a on si vybral mně. Od jara 1965 až do konce vojny jsem byl tedy „zašitej“ v kanceláři. Honza byl podle mého trochu „ulítlej“ - myslel si o sobě víc, než byl, ale bylo to snesitelné. Zapisovali jsme do dokumentů k jednotlivým letadlům od letek odlétané hodiny, spotřebované palivo, každé větší opravy. Museli jsme hlídat stanovené počty hodin do středních a generálních oprav, výměn motorů a podobně. Denně jsme odesílali do Brna na armádu výkazy o stavech osob a připravenosti techniky. Taky jsme měli na starosti evidenci zbraní důstojníků – vydávali jsme jim je, když měli službu, nebo když měli střelby. Procházely nám rukama ale i docela tajné věci – například, když se chystal útvarový poplach, byli jsme první, kdo o tom věděl. Také jsme ze štábu nosili rozpisy služeb dozorčích důstojníků na štábu a na posádce – to byly důležité informace pro většinu záklaďáků. Podle toho, který z důstojníků měl na štábu a na posádce službu, se usuzovalo, jaká bude večerková a ranní kontrola na ubytovnách.
V pracovní době jsem podléhal pouze náčelníku provozu – majoru Filípkovi. Také proto mi ostatní záklaďáci říkali „malý Filípek“. Důstojníci, praporčíci a roťáci si k nám do kanceláře chodili pro různé žádanky – třeba na dovolenou, na lázně, pracovní úlevy a další povolení a my jim tyhle žádosti vyřizovali u jejich nadřízených velitelů. Proto se k nám chovali vždy přátelsky i v případě, když měli zrovna službu dozorčího. Z roťáků si na mně troufnul – ale pouze jednou – nadrotmistr Sládek. Studoval při zaměstnání nějakou střední školu, protože k postupu potřeboval maturitu. A po mně jednou chtěl, abych mu půjčil moje redispero a tuš – což jsem odmítnul. Žaloval na mně Filípkovi, ale ten ho srovnal.
 
 
Z důstojnické školy přišel poručík Lampa a dělal naší druhé skupině velitele pro záklaďáky. První, co mi provedl, bylo, že jsem musel na poště v Mošnově přihlásit a platit poplatek za radio – měl jsem v kanceláři z domova tranzistorák Perla. Samozřejmě, že jsem ho hned druhý měsíc na poště odhlásil s odůvodněním, že se mi rozbil a já ho poslal poštou domů. Našim potom domů chodil z pošty dotazník, co je s tím radiem, které jsem údajně domů poslal. Poručík Lampa byl fanda do kaktusů – pořídil si bedýnky a semena různých kaktusů. Připravil jsem zeminu k výsevu, semena jsme spolu vyseli a já se o to dál staral, zaléval a pikýroval vzrostlé semenáčky. Lecčemu jsem se při tom naučil – Lampa nosil odborné knihy a časopisy o kaktusech. Před mým odchodem do civilu jsem ho požádal o nějaké kaktusy, ale moc štědrý nebyl – tak jsem se podaroval sám (to za to radio). Některé z těch kaktusů jsem pak doma pěstoval dalších dvacet let.