Major Očko

   Náčelníkem posádky v Mošnově byl v době mé služby major Ondrys – menší, zavalitý člověk, kdysi prý pilot s vyšší hodností, ale kvůli nějakému deliktu musel létání nechat. Říkalo se, že při nějaké oslavě v rodině udělal soukromý průlet s Migem patnáctkou nad vojenskými bytovkami v Příboře. Měli jsme z něho vítr nejen my, záklaďáci, ale i důstojníci – hlavně roťáci – se mu raději vyhnuli z cesty. Dokázal totiž zastavit a zkontrolovat každého, kdo se mu zrovna nelíbil. Ani pochodující útvar vojáků nebyl pro něho tabu – nechal zastavit a neušel mu sebemenší prohřešek proti předpisům o ustrojení, přestože měl jen jedno oko – druhé měl skleněné a proto ta přezdívka: major Očko.
 

   Já mu jednou málem padnul přímo do náruče. Krátil jsem si cestu přes trávník, opasek jako správný mazák na půl žerdi, sako rozepnuté – zadumán do plánů co večer. Ležérně zabočím za roh budovy jídelny – a vrazil jsem přímo do zad majora Očka! Asi tam byl na obhlídce. Mně by se v tu chvíli ani krve nedořezal! Ztvrdli jsme oba – mně ale hned zapálilo, co mně čeká! Prohrábnul jsem kanadama trávník a tryskem pryč! Za sebou jsem slyšel: „Súdruh voják, vráťte sa!“ Ale to už jsem mizel za rohem kantýny a upaloval jako zajíc před myslivcem. Na ubytovně jsem zapadnul do umývárky a pustil si studenou sprchu, abych ze sebe ten děs spláchnul.