Můj první mobil..

Bylo mi 55 let a já dostala boreliózu a ocitla se v Brně na infekčním oddělení nemocnice. V té době jsem právě k narozeninám dostala svůj první mobil Nokiu - manžel měl také takový. Seznámil mne s tím, jak ho mám obsluhovat, pro jistotu jsem si to poznačila na papír a vzala si ho s sebou do nemocnice - byla jsem 14 dní na uzavřeném oddělení, takže mobil byl naší jedinou spojkou v dorozumívání. Dokázala jsem jen mobil otevřít, přijmout hovor, zavřít a nebo zavolat na určité číslo.. Na pokoji se mnou ležela mladá dívenka, která měla také boreliózu, ještě v horším stadiu než já, musela celý den ležet na břichu, takže jsem jí podávala tekutiny na pití, prostě jeden den jsem se o ni trochu víc starala. Dívenka byla povídavá, tak jsme také probírali všechno možné, její sportovní úspěchy a také přišla řeč na ovládání mobilu. Říkala jsem jí, že jsem k narozeninám mobil dostala ale nedokáži s ním nic dělat než hovor přijmout a zavolat.. Takže další dny mi ona na oplátku za pomoc zase pomáhala s mobilem. Trpělivě vysvětlovala jak se napíše SMS, jak odešle, jak si uložit nové kontakty, jak mobil vypnout, jak zapnout a všechno ostatní co na mém prvním mobilu bylo možné dělat.. Takže když jsem přijela z nemocnice domů dokonale jsem tento přístroj ovládala a byla své milé dívence moc za tuto pomoc vděčná.. Teď už mám přístroj nový, seniorský - má větší písmena, jednodušší ovládání, ale stejně když chci psát SMS tak si musím vzít brýle. Ale mobil mi většinou leží na stole, vždy když odněkud přijdu tak zkontroluji jestli mi někdo nevolal, jen na zahradu si ho beru s sebou a k počítači - alespoň vím, kolik je hodin. Teď ve svém věku jsem moc vděčná všem těm, kteří tento přístroj vynalezli pro naše dobro - mám okamžité spojení jak se svými všemi dětmi, tak vnoučaty a známými..