Spolupráce skautského oddílu na Plzeňsku po osvobození Československa v roce 1945 s vojáky americké armády.
Květen 1945 v Plzni
Počátkem letošního roku 2012 jsem se několikrát setkala s manželi Judlovými. S panem ing. Janem Judlem jsem natáčela rozhovor pro portál Paměti národa
http://www.pametnaroda.cz. Jeho žena paní Olga Judlová dodatečně poskytla Vlastivědnému muzeu ve Slaném písemné vzpomínky svého manžela na dobu, kdy jako člen skautského oddílu spolupracoval v roce 1945 s americkými vojáky ve svém rodišti, v Plzni.
Blažena Hrabánková, Vlastivědné muzeum ve Slaném
Vyprávění ing. Jana Judla
„Od 12 let jsem byl členem skautské organizace. Plzeňští skauti spolupracovali s americkými vojáky. Protože už mi bylo 18 let, držel jsem spolu s dalšími služby v Českém údolí v Plzni, kde Američané shromažďovali cizince totálně nasazené v Německu. Byli to většinou lidé z Balkánu. My jsme zde pomáhali se stravováním, hygienickou očistou, přidělováním šatstva a při organizaci odjezdů těchto lidí do vlasti. Nosili jsme skautské stejnokroje. Američtí vojáci nás přátelsky oslovovali, dostávali jsme od nich čokoládu, žvýkačky, cigarety apod. Projevovali nám přátelství a sympatie.
Když přišla zpráva o Pražském povstání, vznikl v Plzni oddíl dobrovolníků – mužů vojenského věku, kteří ihned odjeli do Prahy. Ale na demarkační čáře v Rokycanech byli zastaveni a nesměli dál. V Plzni byli také chyceni na útěku a zadrženi Američany Konrád Henlein a K. H. Frank.
Můj skautský vůdce Alexandr Lorenc byl vznikajícími československými úřady ustanoven vedoucím správy města Lokte a nejbližšího okolí. Vzal si nás starší skauty na pomoc při zajišťování zbraní a vojenského materiálu od německých civilistů. Potom jsme se dostali do několika konfliktů, protože Němci nechtěli zbraně vydat, nepovažovali nás za oprávněné k odebrání. Bratr Lorenc se obrátil na Američany a požádal je o pomoc. Ti zakročili a pak už šlo vše hladce.
Ještě než přijeli Američané do Plzně, vypukly ve městě akce protiněmeckého odporu. Starší skauti byli za této situace požádáni o strážní službu na radnici města. Této služby jsem se také zúčastnil. Byli jsme ozbrojeni puškami, s nimiž jsme se při rychlokurzu ve sklepě radnice naučili zacházet. V praxi jsme ale nestříleli. Službu jsme drželi několik dní, než nás vystřídali členové Revoluční gardy.“
Jan Judl, Slaný