Dědovy zkušenosti na vojně

Děda ráno 3. srpna 1964 odjel vlakem do obce Hranice na Moravě. Sebou si nic nebral jen oblečení, co měl na sobě. V Hranicích ho ostřihaly, lékař ho zkontroloval, naobědvaly se a odpoledne je odvezly do kasáren tam první měsíc měly přímáč poté daly přísahu a šly na první vycházku. Po vycházce byli přestěhováni na další místo, kde dělali autoškolu a po splnění autoškoly byli znovu přestěhováni tentokrát na kasárna Klementa Gottwalda k bojovému útvaru. Tam zjistily že je nadbytný voják, a proto chodil do autoparku kde hrabal listí, odpleveloval chodníky a dělal další nezbytné práce. Po novém roce převelely do tankové poddůstojnické školy. Tam už nedělal nezbytné práce, ale už byl trénován jako každý jiný voják. Bez rozkazu nemohly si ani sednout. Neboli vše bylo na povel. Od ledna až do léta trénovali každý den na Spartakiádu. Po dokončení tankové poddůstojnické školy byl povýšen z vojína na svobodníka. Po jeho povýšení se znovu vrátil na kasárny Klementa Gottwalda jako řidič tanků. Tam řídil různá pásová vojenská vozidla jako třeba nosič raket R11. Zde byla na jaře roku 1966 povýšen ze svobodníka na desátníka. Šedesát dní před koncem jeho vojny byla prodloužena o dalších 60 dní z důvodu velkého společného cvičení armád Varšavské smlouvy. Po konci daného cvičení byl konečně po více než dvou rocích propuštěn zpět do civilu.