Vzpomínky babičky na dětství

Moje babička Zdena žila v hornickém městě Zbýšov kousek od Brna na Moravě.
Pocházela z velké rodiny, měla 4 sestry, ze kterých byla nejstarší. Tatínek pracoval v Dole Jindřich, kde se převážně těžilo černé uhlí.

Protože tehdy nebyly počítače ani mobily, hodně času trávila hraním různých her s kamarádkami venku, šitím nebo čtením knížek, ale hlavně už od dětství si tvořila lásku ke škole a k učení, z předmětů jí nejvíce bavila a zajímala matematika a fyzika. Tato láska ke škole trvala po celý život, jelikož se později stala učitelkou. Dokonce jsem měl tu čest být žákem své babičky, která mě nejen učila ve škole, ale pomáhala mi i s učením na přijímací zkoušky.

Dále vzpomíná na to, jak nacvičovala společně s ostastními na spartakiádu, jak často pomáhala doma s úklidem, nebo pečovala o zahradu. Jelikož byla nejstarší, často se musela starat o své mladší sestry. Pomáhala jim třeba s úklidem nebo přípravou do školy, přestože měla práce dost, měla i nějaký čas pro sebe. Mezi jednu z nejoblíbenějších vzpomínek babičky patří vzpomínky z tábora. Na tábor jela společně se sestrami a trval 2 týdny. Tam čas trávili procházkami v lese, koupáním v rybníku, hraním různých her a soutěží, za které dostávali medaile a různé ceny.

Babička na své dětství vzpomíná s úsměvem na tváři. Přestože život nebyl jednoduchý a každodenní práce vyžadovala spoustu úsilí, na tehdejší dobu ráda vzpomíná. Lidé si byli blíž, sousedské vztahy byly pevné a trávili více času společně u stolu nebo hrání s kamarády na ulici.