Profesionální deformace

Měl jsem tu čest po dlouhá léta být přítelem pro mne pozoruhodného důstojníka , který třebaže vynikal v profesi , byl „věčným „ majorem  se současně zablokovanou dráhou služebního postupu . Jeho  jediným hendikepem bylo provinění , že do služeb ČSLA vstoupil již za prvé republiky . Svůj úděl nesl statečně a prapor , kterému velel , dosahoval vždy vynikajících výsledků .
 Dodnes ani nevím , kdy a proč jsem se bez služební podřízenosti jako novopečený poručík působící  u jiné jednotky  , stal jeho oblíbencem  a snad i jeho malou „vrbou „ S velkým potěšením jsem se proto chápal všech příležitostí k osobnímu setkávání , případně posezení u pivka . Stal se mým malým idolem a v mnohých případech i vzorem profesionála ve vojenském  suknu . . Jeho vyprávění příběhů a zážitků ze služby by vydalo na celou knížku , nebo film ….Byl velký šprýmař , třebaže na okolí působil jako vážný a velmi  přísný pán  (důkaz , že zdání často klame ) .Cosi mi velí , abych nelenil a aspoň se třemi epizodami z jeho vyprávění (jedné jsem byl osobně  účasten ) se s  čtenáři  podělil …
Příběh první (snesl by příznačný  název „bumerang se vždy vrací )
V rámci technického mostního výcviku byl majorův  prapor pověřen úkolem zbudovat v jisté obci  , přes řeku ,zavěšenou lávku pro pěší  .Jednotka , včetně potřebné techniky a polní kuchyně pro vyvařování se utábořila na jednom z břehů u lesa . Počínaje druhým dnem , vždy kolem poledne (kuchař zakládal materiál do kotlů ) se v polním stanu kuchyně zjevil obrovský pes neurčité rasy za účelem zmocnění se čehokoliv k snědku .Nedal se odehnat a vždy dosáhl svého . Kuchaře , který se mu postavil jednou do cesty dokonce napadl….Neozbrojená jednotka nevlastnila nic , čím by vetřelce mohla zlikvidovat … Řešení se musel ujmout náš opěvovaný velitel praporu …Rozhodl se psa likvidovat užitím plastické trhaviny   (určeno pro původní účel hloubení kotvících jam ) .Nařídil upéct  masitou vepřovou kost s česnekem a na ni byla upevněna náložka z plastické trhaviny s rozněcovačem a krátkou zápalnou šnůrou .. Vše bylo pečlivě připraveno a „pátrači „ sledovali očekávaný příchod psí bestie ..Když se přiblížil na dohoz od stanu , byla zapálena šňůra  a uřčený praporní přeborník v hodu granátem kost vrhl vstřícně k přibíhajícímu psovi . Zápalná šňůra prskala , ale pes nezklamal – vrhl se na ni ..Následný vývoj však nikdo nečekal ..Pes zřejmě vycvičený na  APORT  se chopil kosti a rychlým během ji vracel páníčkovi  . Všichni přihlížející v šíleném zděšení se sotva přilepili k zemi , když zazněl třeskutý výbuch . Příběh měl šťastný konec ,razance plastické trhaviny vykonala své , pes zmizel  jako pára nad hrncem ….
Příběh druhý  (nákup bot )
Jednoho  letního odpoledne jsme byli s panem (tehdy soudruhem ) majorem domluveni , že cestou z práce někde „sedneme na jedno „ . Než se tak stalo musel major splnit ještě jeden rodinný úkol – koupit vnukovi boty . Zdůvodnil mi to tak , že kdyby tuto povinnost převedl na ženu , donesla by si k tomu další dva páry bot pro sebe a na auto by pak našetřili ke konci  století  Navrhl jsem mu prodejnu , kde mám známou . Souhlasil  a tak jsme jako dva „zelení „ do prodejny vyrazili . Dále se ujal  akce major . Vystupoval vojensky razantně .. Na dotaz , co s přeje odpověděl  že boty pro kluka , na další dotaz jaké by si představoval odpověděl „já si vyberu „ Na pultu se objevila  celá škála dětských bot . Ukázal na jednu se slovy „tyto si vezmu „ Prodavačky odklidily zbytek a byl položen další dotaz „jaké číslo pane ?“ Pětky, odpověděl opět razantně nakupující ..Prodavačka odběhla do skladu a po chvíli sdělila smutnou zprávu „pane , pětky nemáme , je tam jenom čtyřka , ale za dva dny dostaneme zboží a já vám mohu tu pětku rezervovat „..“Jaké rezervování , zabalte mi tu čtyřku a hotovo , nemám čas sem  lítat celý týden „ …Ale pane , ta čtyřka ho bude tlačit a chlapec si otlačí  a zdeformuje  nohu , radím vám raději počkat „ ..,. Žádné čekání , kluk dostane pár facek , když bude naříkat a boty mu padnou jako ulité , zabalte mi to „….
Prodavačka již neprotestovala a plnila s udiveným výrazem přání zákazníka …
Když jsme vyšli  ven , i já nestranný pozorovatel jsem se vytasil  opatrně s připomínkou …“ hele měl  si poslechnout prodavačku , měla pravdu „…..Jakoupak pravdu , kluk dorůstá do trojky a jelikož mu to chci dát k vánocům , uvažoval jsem o 4  až pětce …Vybuchl i jsme  v nekontrolovatelný smích , kdykoliv si na to vzpomenu , přepadá mě i dnes . Když mi dojem prodavaček  z naší návštěvy obchodu později sdělovala zde pracující známá , po vysvětlení jsem ji málem musel „omývat „ .
 
Příběh 3  (profesionální  deformace )
Později ,  když jsem já již působil v jiné posádce , setkali jsme se krátce po čistkách roku 68 . Ani mne nepřekvapilo , že můj milovaný major byl v rámci prověrek definitivně „odkloněn „ do civilu
a stal se z něho ,  jak dříve často říkával „blbý civil „ .Jeho vyprávění o zkušenostech práce v civilu , bylo zase  , více než zajímavé .
 Bez problému „zakotvil“ v organizaci Jednota jako inventurní  inspektor .   Živě  si dovedu představit  jeho činnost jako člověka z vojny navyklého na pořádek a přísnou evidenci  všeho , počínaje každou výstrojní součástkou , když vstoupil do „jámy lvové „ , kde se celému velení nepodařilo nikdy nic uhlídat počínaje ziskovostí prodejen a provozoven . Při plnění funkčních povinností postupoval  i zde, jak jinak než razantně se znalostí věci , nikde se nenechal ohloupit , natož uplatit různými sliby a pozornostmi . Nebylo proto divu , že ze stran různých vedoucích proti němu postupně zvedala opozice (střídaná  obavami a strachem ) ….Netrvalo dlouho a na stole předsedy se objevily zápisy dokumentující nemalé zpronevěry a manka některých „zasloužilých „ vedoucích a oblíbenců .
 
 Vyvrcholením  a pro majora osudným se stal případ , kdy jistému vedoucímu velké prodejny major prokázal velké manko , které kryl značným množstvím lahví  drahých alkoholů ve skladových zásobách ( pochopitelně  v originálních lahvích ) , kde byly jako náplňové tekutiny  čaje .Jak si major navíc „bokem „ ověřil , šlo v daném případě o kandidáta na místo náměstka předsedy , který se v rámci politické aktivity zřejmě inspiroval V Sovětském svazu   (‚Potěmkinovy vesnice ) ….  Když si před sepsáním kontrolního zápisu odskočil náš inspektor do protější restaurace na oběd , našel po návratu viset pana vedoucího na namočeném provaze uvázaného k regálu . Na celkový výsledek nebylo nutno čekat dlouho . Působení majora v záloze skončilo dohodou v kanceláři předsedy o rozvázání pracovního poměru na žádost zaměstnance (jinak předsedou naznačený  a ve smlouvě neuváděný hlavní důvod byla  přemíra aktivity při plnění funkčních povinností ) ..,.Naštěstí majorovi naběhl termín odchodu do důchodu . Kdyby byl v dnešní době ještě mezi námi , nestačil by se divit . Dnes se nikdo nemusí vůbec bát , že bude za přečiny obdobného charakteru postižen , pakliže není nešikovný a částka se neblíží miliardě …