Vzpomínky na krásné pořady a připomínky.
Velmi jsem se vždycky těšil na divadelní inscenace ze Slovenska uváděné vždy začátkem týdne. Dodnes mám z té doby v povědomí celou řadu skvělých slovenských hereček a herců. Velmi lituji, že dnes jsem o tyto zážitky ochuzen. Rád se dívám na staré a i na některé novější nebo nové české filmy. Velmi mne oslovily i některé televizní inscenace. Třeba taková „Svatební cesta do Jiljí“ nebo „Penzion pro svobodné pány“, jsou pro mne nezapomenutelné.
S nostalgií vzpomínám na televizní seriály od pana Dítla. Dnešní přemíra televizních seriálů, mi značně ubrala na chuti je sledovat, ostatně je jich už tolik, že všechny sledovat ani nelze. Čeho je moc, toho je příliš a přejí se to.
Přál bych si, když je nyní tolik televizních stanic, aby přinášely průřez toho nejlepšího z evropské i světové, filmové i televizní tvorby. Připadá mi, že příliš místa je věnováno tvorbě severoamerické na úkor ostatního světa.
Moc se mi líbí, že přinášíte medailonky našich hereckých velikánů, takže si mohu připomenout jejich výkony a filmy. Nedá mi to, abych nepochválil pana Uhlíře, za jeho pořad Všechnopárty, kde nám divákům s laskavým humorem představuje i mladé herce z kterých se jistě stanou bardi a herečtí velikáni budoucích televizních dnů.
A snad nakonec, co se mi v televizi nelíbí.
Nelíbí se mi, že zhrubla. Hrubé vulgarizmy a sprostá slova se v ní začala používat jako houska na krámě.
Nelíbí se mi, že je macešská k české řeči. Z obrazovky by měla zaznívat kultivovaná mluva a tím pomáhat kultivovat řeč našeho národa. Mnohdy jsme svědky mluvnických i spisovných pochybení a to už vůbec nemluvím o přemíře anglizmů a jiných všelijakých izmů.