Zač jsem televizi vděčná.

Celý život jsem televizi vděčná za krásné okamžiky.Už když každý večer odcházela matka se sestrou a bratrem na televizi k sousedům,zůstala jsem doma s gramofonem a spoustou desek
s vážnou hudbou,dodnes si pamatuji co jsem poslouchala.To byly sváteční chvíle.
Brzy jsem se odstěhovala,sama jsem si ji nepořídila,ale sledovala jsem ji jen příležitostně.
Vdala jsem se a můj nastávající si přál tři věci :televizi,stěnu a sedačku.Prostě klasika.
A také jsme měli děti,a při žehlení plenek jsem sledovala hejbací obrázky,jak říkal nejmladší
synek.Po deseti letech manžel stále více odlétal,až odletěl z hnízda docela.Sedačku jsem prodala,stěnu rozebrala,jen televize nám zůstala.Moc času jsem na ní neměla,ale 3kluci ji sledovali,kdyžjsem nebyla doma.Byla ještě teplá,když jsem se vracela,a nejmladší uměl všechny reklamy a to mne dost štvalo.
Vymyslela jsem si na chlapce fintu.Věděla jsem,že brzy dojde v televizi
pojistka,a tak jsme se dohodli,že až televize klekne už jiná nebude.Chapci souhlasili,a za týden
blikla a byl konec.A tak šla z domu,koupila jsem pojistku a televize putovala za tatínkem,byl šťastný,a děkoval,že ji dostal,jak říkal,na služby.Šla jsem ji odhlásit a poštovní úřednice to nemohla pochopit,že ji už nechci.Musíte napsat pádný důvod,ukažte vzala mi z ruky formulář.
A napsala,,Nechce sledovat televizi výce!"Napsala  výce,koukala jsem na to,a nezmohla jsem
se na nic,než,že to bych nezvládla.A ona dodala:,,To víte 20 let na poště.!"
 Tak nejstarší synek mluví pěti jazyky,mladší hraje na několik nástrojů a nejmladší je vášnivý čtenář,který bez knihy neudělá ani krok.
Vidíte,že musím být televizi vděčná za mnohé,občas na ni juknu u sousedky,a znovu žasnu,kde na ni lidé berou čas.Zatím mi nezbývá,ale třeba nastane situace a odříkaného chleba největší krajíc,budu na ni koukat,jako ležící pacient,ne že bych si to přála.
B.Kolská