Moje maminka vzpomíná jak ve třetím ročníku učení, dělala praxi. (1991)
Pracovala jsem jako prodavačka v místním obchodním centru. Jelikož jsme měli praxe už od prvního ročníku, museli jsme si projít ve smíšeném zboží všemi odděleními.
Jednoho dne jsme se spolupracovnicemi přišly do oděvů a zjistily jsme, že jsou prázdná dvě ramínka od oblečení. Šla jsem to tedy nahlásit. No a nebyly jsme jediné, co si stěžovaly, holky z oddělení nábytku říkaly, že tam někdo musel být, že tam někdo nejspíš spal. Přidaly se učenky z potravin, že jim chybí salámy. Bylo zřejmé, že v obchodním domě si někdo udělal noclehárnu.
Záhada vyřešena.
Neznámý se v obchodním domě schoval do kabinek, přes noc se tam nechal zavřít, protože v té době alarmy nebyly. Pouze jeden ospalý vrátný, který asi neprocházel vše, co měl.
Všechny nás nahnali do šaten, zavolali policii i se psy a nechali obchodní dům prohledat. Samozřejmě, že neznámého nenašli. Měl totiž svůj plán skvěle vymyšlený.
Hned jak se obchodní dům otevřel, odešel jako obyčejný zákazník.
Ač je to negativní vzpomínka, tak mě baví na ni vzpomínat, protože tohle se jen tak nevidí. Lidská vynalézavost nezná mezí.