Televize a naše bábi

      Do první třídy jsem chodil ve školním roce 1955/6 do Úsova. Můj, o sedmnáct let starší bratr, (bylo nás sedm sourozenců) si nějak v té době koupil televizor načky Akvarel, stál 3 400,- Kčs. Byl to již televizor s "velkou" obrazovkou, s úhlopříčkou takových 35 cm. V celém Úsově už dva nebo tři televizory byly, ale z naší třídy zatím nikdo doma televizor neměl. Naše paní učitelka tedy mě pověřila, abych se doma zeptal, zda by se celá třída mohla přijít podívat. Nevadilo, že se k nám na samotu muselo jít tři kilometry polní cestou. Problém byl v tom, že se vysílalo až někdy večer a za světla by se děti nedostaly domů. Tak z předváděčky sešlo a stejně brzy začaly televizory na vesnicích přece jen přibývat a už to nebyla taková vzácnost.
      Naše rodina za televizi vděčila bratrovu furianství. Musel totiž jako politicky nespolehlivý selský synek narukovat k technicko pracovnímu vojsku - černým baronům. Pracoval na stavbách i v dole a kvůli korejské válce mu vojnu ještě prodloužili. Pravda, ponižující službu u krumpáče režim alespoň nějak zaplatil. A tak si bráška z našetřeného přivezl z vojny motorku. Myslím si, že jednak aby těm, co jej k vojsku beze zbraní poslali předvedl, že se nedal srazit na kolena, ale také hlavně, že k nám na samotu byl takový dopravní prostředek velmi potřeba. A podobně tomu bylo posléze i s televisorem.
      My děti a mladší jsme si bednu rychle oblíbili, chodili k nám i z okolních samot. Otec se na vybrané pořady také díval, ale raději si četl noviny. Jednou nebo dvakrát přivedli na vysílání i naši babičku, roč. narození 1870. Trpěla již silnou sklerosou a nejvíc ji zaujaly ty běžící pruhy při častých poruchách. Myslím si, že jejím vrcholem mediální techniky bylo rádio. To když tiše hrálo a nastala přestávka v rozhovoru přítomných, ukázala na něj a říkávala: " ... to ale mosela bet chetrá hlava, kerá totok vemeslela. Kdeš to de takovó dálko po drátě až sem". Ne, nikdy jsme doma neměli rozhlas po drátě. Na naše samoty byla elektřina přivedena až roku 1950. A ona si jen prostě spojila dráty vedení el. proudu s hrajícím rádiem. Tranzistory na baterie jsme v té době ještě neznali a nebylo důležité bábince objasňovat podstatu radiových vln. V roce 1958 naša bábi zemřela.