Konec armády

Jak nekonečně  bezmocní jsou vojáci vždy, když mají zabránit něčemu co se vymyká  „ dienstreglamá“. A to nejen dnes- už více jak staletí. Povstání, výboje diktátorů, dříve i  dnes  zvláště terorismu! Nemají na ně zbraně, nemají zkušenosti- oni ty potvory nechtějí  respektovat pravidla jak říkají šachisté – konají  „nekorektně“ a to je pro štáby těžké, jak mají připravit „akce“.

Naskýtá se tedy otázka, za co a na ce utrácejí sumy vydřené z daňových poplatníků, nepodporuje lidstvo jejich hrátky? K čemu jsou n jaderné deštníky, příprava hvězdných válek, odstrašující arsenál jaderných bomb? Jak mohou přispět k obraně a ochraně  prostých  lidí, kterých je dnes ještě drtivá většina a v jejich jménu se to všechno ději? To máme věřit, že ti nejchudší státy, jakými bezesporu ty dnešní „nepřátelé“ Irák, Irán, Afganistan a ostatní -státy  jistě jsou, vydrží byť i jen týden otevřeného vojenského odporu proti nejmocnějším státům světa? Jejich  „bohatství“ s  nímž si ti mocní nevědí  rady, je ve zfanatizovaném davu. Z něhož se rekrutují jedinci, jimž nezáleží na pozemském životě, čeká je jiný, lepší, se všemi požitky, které jim ten zdejší odepřel. Cena lidského života je  u nich zcela jiná, než ve světě našem. Co jim záleží na tom, že obětují-li stovky životů nevinných lidí. To vojáci jsou jiní  pašáci. Ti počítají oběti na miliony, v čem je jejich vina, vědí snad jen oni sami. Takže: boj  proti  hrstce  teroristů  převedeme na boj proti národům a ti teroristé se s nimi svezou. Beztak jim drží palce ze závisti, že nemají to , co my!

Však my si s nimi, až padne Husain,  Bin Ladin a podobní, už budeme vědět  rady. Do té doby to musíte vydržet a obětovat peníze /všichni/ i životy /někteří/.

Nebylo by daleko účinnější přeměnit ty miliony vojáků všech zemí  v něco,  jako byli rakouští  a potom českoslovenští  četníci? Těžko b jim unikli teroristé – věděli o všem, co se kde šustlo v jejich revíru, který prošli dvakrát denně. Lidé, tedy slušní lidé  jim důvěřovali a upozorňovali je na podezřelé osoby a jevy- to nebylo bosáctví, to se zlo považovalo za zlo, zloději a vrazi nebyli ještě považování za hrdiny. Občané byli  vedeni k  odpovědnosti  za bezpečnost svoji a ostatních. Vojenská  služba  byla sice nemilá, ale přijímaná nutnost. Snaha vyhnout se vojně nebyla populární. Spíše se hledělo na neodvedené  jako „na štátskrypli“ a u děvčat a v zaměstnání to nebyla přednost.
 
                                                                                                                                                                                         Ing. Jiří Pergl -   2005