Jiný svět

Bylii i moudří lidé, kteří se zamýšleli nad životem člověka.  Budha, Konfucius, celá plejáda mudrců antického Řecka., Říma.  Ti všichni  se domnívali vědět, co je člověku třeba k spokojenému životu.
     
Proč právě dítě, které před více  než dvěma tisíci léty leželo v jesličkách, kolik ovlivnilo svět? Proč  právě židovské náboženství dalo základ učení, tolik blízké člověku a jeho dennímu životu. Vždyť starý zákon Bible byl v podstatě encyklopedii pasteveckého národa, zrovna tak plný násilí,vražd  a nepravosti  jako Eneida, oba Homérovy eposy, mýtus o Gilgamešovi, Korán, nakonec i Komunistický manifest nedaly člověku co našel a  věření předpokládá Ježíš. Lidství, slitování, toleranci a lásku k bližnímu. Použil bych rčení zcela nedávného, kdyby nebylo tak zprofanované- hlásal pravdu a lásku.  Není  divu se křesťanství šířilo jako oheň po vyprahlé stepi.Člověk byl syt potu, krve i slz.
 
Z učení Ježíše Krista se stalo mohutné hnutí, které dobylo tehdejší svět. Byl   konec  krvavých obětí krutým bohům. Začal dlouhý boj proti otroctví. Co  bylo hlavním lákadlem na novém učení? Řekl  bych, nebýt to tak zprofanované – pravda a láska. Lidstvo dostalo poprvé směrnici, jak  spravedlivě  žít, jak v klidu a míru zemřít bez strachu  ze smrti, slib odměny za dodržování pravidel života pozemského – život věčný.

Ježíš byl vynikající organizátor. Sbor jeho apoštolů brzy roznesl jeho myšlenky po celém tehdejším světě. Mocní tohoto světa brzy rozeznali, jaký nástroj dostali do rukou. Zapřáhli brzy Ježíšovo učení do služeb moci. Zbytnělá církev se jim stala vážným nepřítelem, opustila základní požadavky Ježíšova učení , nezadala si v hromadění moci a majetku. Papež se prohlašoval vládcem nad trůny. Byli z toho dlouholeté války, v nichž se obě strany dopouštěli hrůzných  činů.
Církev je odpovědná za mnoho utrpení.
 
Dost. Jako umírněný neznaboh (odporný „něcista podle pátera Halika) musím  uznat, že na straně „dal“ na stránkách účetní knihy lidstva, má činnost  křesťanských církví naprosto výraznou převahu.

Těžko najdete činnost  která by se, kde by se neuplatnila. Nejen v humanitních  oborech - filosofii,  historii, ale i v medicíně, vlivu na školství, podílu na vzdělanosti, v péče o nemocné a v otázkách obecné  mravnosti. V umění, v hudbě, malířství, stavitelství v etice, tam všude najdete vliv  Ježíšovy  církve.
 
V církvi celou dobu existence byly spory. O Ježíšovo božství, o jeho neposkvrnění početí, o autentičnosti a úplnosti jeho životopisu: - evangeliích, o papežově neomylnosti, o zázracích při svatořečení, o tezi , o dogmatech, která se bez výhrad poslouchají.
 
Co to všechno znamená proti blaženosti hluboce věřících lidí.  O nesmírnou sílu jejich víry při řešení osobních i rodinných potíží, o útěchu v době nemoci, o překonání strachu ze smrti. Šťastní lidé, Je jim co závidět. Jakým právem se m ostatní na jejich pohdě zahříváme?

Nejvíce o  Vánocích,. Každý se mění  v  zjihlého člověka , plného pokory a ochotného odpouštět, rozdávat mír a pohodu. (alespoň do Nového  roku).Jezdíme po kostelích  a zjišťujeme ,kde jsou krásnější jesličky. Nad úspěchem našich Betlému ve světě máme upřímnou radost. Dodržujeme vánoční zvyklosti ochotněji, než stanovy našich stran a spolků.

Škoda, že je to jen zvyk. Dřívější prostota  je  ta  tam. Vánoční stromek nahradil prostý betlém našich pradědů, čím dále  tím bohatěji ozdobený. Je mu teprve něco málo přes sto let. A býval výsadou bohatých. Jak se vyvíjely a vyvíjejí  nároky na vánoční dárky, o tom ví každý své.Bývala tam jen jablíčka a ořechy, papírové řetězy. Naše generace  nastartovala  prudký vývoj  směrem k bohatství a přepychu dárků pod stromečkem. Kdepak pletené rukavice, čepice či šála. Neprávem  starý  mrzout  by mohl nabídnout  magazím  Esprit, aby dokázal, že jen za náhodně jmenované předměty lze utratit desetitisíce. Ubozí rodiče, ubohé zklamané děti.

Věčná  škoda,  že se nemůžeme vrátit do doby, kdy nejdelší úsek dne v celém roce byl  o Ježíška čekání na zvuk zvonku, zvoucí ke stromku. Slastné rozbalování dárků, radost i zklamání, když to nebylo ono. A  tak musíme nechat nárok na rozzářené oči dětem., vnoučatům a pravnoučkům, a přát abychom jim k tomu nadšení dali co nejvíce příležitosti.
 
                                                                                           Jiří Pergl.