Jak to bylo v Moskvě.
Naděžda Stejskalová
25.2.2017
první bod jednání byly požadovány trvalé změny kádrové ve vedení KSČ a státu, k čemuž měl připravit tak zvaný nový revoluční výbor pro ČSSR. Velmi tvrdě stála delegace SSSR na požadavku, který by prakticky znamenal odstranění Černíka, Dubčeka, Smrkovského a možná i Svobody, pro které by pravděpodobně nebylo návratu.
První bod jednání byly požadovány trvalé změny kádrové ve vedení KSČ a státu, k čemuž měl připravit tak zvaný nový revoluční výbor pro ČSSR. Velmi tvrdě stála delegace SSSR na požadavku, který by prakticky znamenal odstranění Černíka, Dubčeka, Smrkovského a možná i Svobody, pro které by pravděpodobně nebylo návratu. K tomu, že byl SSSR nakonec nucen odstoupit od toho požadavku, přispělo jedině to, že všichni naši občané se bez výjimky za tyto soudruhy postavili.
Je zajímavé, že obsazení ČSSR okupačními armádami zdůvodňovala sovětská strana ne tím, že by u nás hrozila kontrarevo Hovoří jeden z internovaných účastníků jednání. Jeden z našich politických pracovníků, který byl internován a později se zůčastnil jednání v Moskvě. Sdělil našemu zpravodaji v přestávkách veřejného jednání podrobnosti o moskevských poradách
.
Po zatčení v budově ÚV KSČ v Praze byl zprvu převezen do Polska a potom do Moskvy.
První část jednání byla vedena mezi představiteli SSSR a presidentem Svobodou Bylo od něho žádáno několikrát, aby převzal vedle funkce presidenta i funkci předsedy vlády a prvního tajemníka ÚV KSČ. President Svobodaa tyto požadavky jednoznačně odmítl a trval na tom, že nebude jednat dříve dokud se jednání nezúčastní ostatní čsl, zástupci, zejména soudruzi Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegl a ostatní internovaní. Na základě nedostupného postoje našeho presidenta nezbylo sovětské straně, než souhlasit Jako požadavek bylo naší delegaci předloženo pět alternativ řešení. Naše delegace těchto alternativách odmítla zásadně jednat.
A požadovala, aby o každém bodu bylo jednáno zvlášť. Jako luce a že si někde vyžádal pomoc. Pro její potlačení, ale tím, že šlo o zabezpečení hranic podle jaltské a postupimské dohody. SSSR se před zahájením okupace dotázal USA, zda uznávají hranice dohodnuté v Jaltě.
Odpověděli, že ano, že nemají zájem oblasti za touto hranicí.
První etapa: odsun polské, maďarské a bulharské armády má být
provedena na základě výsledků jednáním, mezi
našim generálním štábem a štáby dotyčných zem
Ukončení odsunu se předpokládá do 14 dnů. Zároveň
s tím mají jednotky SSR a NDR vyklidit naše města a
soustředit se do předem určených stanovených
prostorů. Pořádková služba v našich městech bude
převzata našimi útvary VB, posílenými našimi
jednotkami a Lidovými milicemi.
Druhá etapa: bude spočívat v tom, že sovětské a německé jednotky
Jimi stanovené prostory opustí a soustředí se podél
západních hranic ČSSR.
Třetí etapa : Odsun všech jednotek z ČSSR – při příznivém vývoji naši
situace se předpokládá ukončení třetí etapy do 28.října
1968.
Po příjezdu delegací polské, maďarské, německé a bulharské, odmítla naše delegace s nimi jednat a ani nejednala.
SSSR trval na tom, že naše váda musí bezpodmínečně garantovat, že ve sdělovacích prostředcích a tisku nesmí být napadeno 5 okupačních států. V tom smyslu má být prohlouben i tiskový zákon.
Značný vliv na celé jednání a posilou pro delegaci bylo to, že na XIV. sjezdu byli znovu zvoleni všichni internování soudruzi.
Naše delegace byla nucena podepsat, že neuznává dosavadní jednání XIV. sjezdu. K tomu je třeba ještě dodat, že naše delegace byla postavena před tyto dvě alternativy: Bude-li trvat na platnosti dosavadního jednání sjezdu, pak se nikdo s internovaných do ČSSR nevrátí. Zrušení dosavadního jednání si musí naše delegace doma zdůvodnit jak chce. SSSR souhlasil, že konání jezdu XIV sjezdu bude uskutečněno v nejbližší době a že volba a složení nového ústředního bude naší záležitosti a nebude SSSR ovlivňováno. SSSR uznává sjezd KSS . Naše ministerstvo zahraničí stáhlo naší stížnost v OSN.
Je třeba se zmínit tom, že s. Mlynář, tajemník Ústředního výboru soudruh Mlynář tajemník ÚV svým podrobným zdůvodněním situace v ČSSR význačně pomohl tomu, že SSSR nakonec souhlasil s návrhem Dubčeka, Smrkovského a ostatních internovaných. SSSR také prohlásil, že jsou si vědomi, že svým postojem a obsazením ČSSR, ne na jednu, možná na dvě generace pohřbili u nás dělnické hnutí a přesto to učinili v zájmu svého mocenského postavení. SSSR žádal, aby součástí komuniké byla úmluva o vědecké spolupráci. Naše delegace odmítla s tím, že do takového dokumentu se podobná úmluva nehodí. Naproti tomu prosadila naše delegace náhradu škod způsobených okupací.