DNESKA - Čtu Ivana Klímu

15. 9. 2009. Čtu Ivana Klímu: Moje šílené století. Je to skutečně osud naší generace, jsou zde všechny naše politické omyly, i to, co je zavinilo – Mnichov, nacisti, pak Rusové – komunistická diktatura, což vedlo k desorientaci mnoha lidí. Popsal jsem to již ve svých Fragmentech. V knize je však i mnoho objektivních dokladů a přiléhavé srovnávání příbuznosti – velmi těsné – nacismu a komunismu. Všechny  snad i dobré myšlenky tak často selhávaly i v dějinách - docházelo k násilí – např. i v křesťanství, i v v jiných vírách atd. Stačí vůbec zamyslet se nad krutou historií lidstva, je to skoro stále historie válek a násilí. Sbohem zločinné 20. století. Zda se ale, že se něco do budoucna polepší? Problémy ve světě spíše narůstají, a to z nejrůznějších příčin.

17.9.2009. Oslavujeme 20 let od „sametové revoluce“. Konečně jsme se zbavili těch dvou diktatur, je to jiné, svobodnější každým směrem, těmi směry dobrými i nedobrými. Všechno se nějak uvolnilo a jak to bývá, tak i ti vykutálení na tom získávají. Ale není lepšího uspořádání než demokracie, ovšem musí mít dobré mantinely, zvláště právní… Nejhorší je současná korupce a kriminalita, pokleslejší úroveň často i ve vztazích mezi lidmi.
Ale chci nejprve vzpomenout těch prvních 20 let naší 1. republiky – 1918 – 1938 -. Jaká to byla doba, volnost, přístup na školy, do toho naše mládí, dychtivé mnoho poznat, vyrůst v rozumné lidi, studovat, zapojovat se do života. Vše bylo nějak delší. Těch prvních 20 let jako by bylo o mnoho delší něž těchto současných 20 let – l989 – 2009. My jsme žili  v dobré rodině s rozumným a obětavým otcem a s dobrou, citově založenou a děti chápající matkou. Byl to tehdy bohatý život, školy, cestování, první lásky a cítili jsme jaksi tu toleranci 1. republiky. Pro nás to vše končilo tím neomluvitelným Mnichovem, pak přepadením Čech se změnou v Protektorát a nakonec 17. listopadem 1939 zavřením vysokých škol a odvozem studentů, bydlících ve studentských kolejích, do koncentráku.  Ta okupace byla i pro mnohé další vězněním nebo jiným utrpením a pro mnohé to byla smrt. Co bylo mrtvých po té druhé světové válce!
Pak jsme musili nějak přežít obě diktatury. Ta druhá – komunistická - se uchopila moci až po převratu 1948. Jenže postupně se ukázalo, že to byl také pěkný podvod. Nechci o tom už psát, vše je již známo.
  
Nyní žijeme druhých 20 let opět v demokratické zemi.  Je zajímavé, jak těchto druhých 20 rychle uběhlo. Jsme podstatně starší, ti narození před r. 1918 nebo trochu po tomto roce, jsou dnes devadesátníci. Někdo trochu méně někdo trochu více. Asi to souvisí i s věkem, že je v životě mnoho poznaného, že je člověk ke všemu kritičtější a zkušenější, není jaksi všechno nové, jak tomu bylo v mládí. Člověk bere svobodu jako dobrou, i když ji už nemůže naplno využívat pro svůj věk.  Jsme kritičtější, vidíme některá negativa. Člověk má při tom velkém technickém rozvoji stále více obavy i o naši Zemi, kterou rychleji „vybydlujeme“. Člověk vidí např. to množství aut, které nás obklopuje ze všech stran. Zemi vyčerpáváme stále více … Vidíme i mnoho nedobrého, korupci,  kriminalitu, nedokonalé zákonodárství…
V prvních 20 letch (1918-1938). bylo všechno před námi, v těch druhých (1989 – 2009). je mnoho již za námi.  Je jen dobře žít podle vlastních  možností aktivně.