V době začátku vysílání televize u nás byl v obci první televizor s malou obrazovkou na obecním úřadě. Vybíralo se zde 0,50 Kčs, zatímco při promítání filmu v Rovném jsme platili 1,- Kčs. Pokud jel kolem neodrušený (tedy každý) motocykl, přes obrazovku lítaly čáry. Stejně rušilo, když byl puštěný v přízemí mandl. Pamatuji si na silný emocionální zážitek při filmu Sadko. Uklízela tam žena obecního strážníka paní Kubešová za 100 Kčs měsíčně včetně topení.
Rodiče si pořídili televizor s rozhlasem jako pátí ve vsi. Tenkrát se na jeho koupi stály fronty. Za nás ji vystál přes celou noc místní student, který si tím přivydělával. Pamatuji si, jak jsme s údivem chodili okolo a obdivovali úžasný monoskop. Zážitky z vysílání jednou týdně jsme si vyprávěli celý týden. Vysílání La Traviaty přímým přenosem (jak jinak) mělo tak obrovský ohlas, že ji opakovali hned následující den, dokud stála dekorace. Pro nás děti byla samozřejmě ikonou Štěpánka Haničincová, jejíž hlas i podobu si stále dobře dovedu vybavit. U nás se ve všech místnostech spalo a tak při poslechu televize, většinou babička křičela z vedlejšího pokoje "zeslabte to". Topili jsme tenkrát piliňákem - válcem do které se napěchovaly piliny a pak kamna sálala, dokud piliny nebouchly, nebo nevyhořely.
Postupně přibývaly další vysílací dny a tak zážitky už nebyly tak silné, jako když jsme museli vyjít s jedním pořadem na celý týden. Ještě mi ale dodnes zůstala ve vzpomínce inscenace,jak starší muž závorář měl dlouhodobé zdravotní potíže a manželka mu dala užívat nějaké kapky ve kterých byl alkohol a pak došlo k železničnímu neštěstí a vznikla otázka zda byl tento muž vinen. Nemám to vyřešeno dosud.