Vsetínská ulice Jabloňová ve vzpomínkách

Z Horního náměstí vede až ke hřbitovu ulice Jabloňová.Od našich dětských let změnila úplněpodobu. Na pravé straně začíná Starou radnicí. V zadní části radnice bydleli Holčákovi a Srněnští. Jejich děti si hrávaly na malém dvorku odděleném od ulice vysokým dřevěným ohrazením a velkou dřevěnou bránou. Z tohoto dvorku občas na jiné děti vyletěl „šutr“. To si ogaři chránili teritorium. Za radnicí stál vyšší dům Smýkalových s přistavěnou částí do Radniční ulice,kde
se nacházela jejich cukrářská dílna. Mezi tímto domem a usedlostí sedláka Schneidera vedla asi jeden metr široká ulička z kočičích „hrbů“,která byla zkratkou do ulice Radniční. Říkalo se jí „posraná ulička“.
Mezi obytným domem Schneiderových a dílnami,stájemi a hnojištěm byl malý,strmý a kočičími hřbety vydlážděný dvorek. Za domem byla zahrada hustě osázená jabloněmi a nad ní stodoly.
Následoval nízký dlouhý načervenalý dům s maličkou zahrádkou. Zde bydleli Vaverkovi,také městský strážník a později rodina Donáthova. Mezi tímto domem a zahradou Schneiderových byl trávník stoupající do kopečka,kde stál starý chudobinec. Cestou dále byla vilka s poschodím kde bydlela paní Tichá a v poschodí paní Savická se synem. Za tímto domem byl nejvyšší dům ulice. Měl dvě poschodí a říkalo se mu obecňák. A tady bydlelo několik rodin: Lakotovi, Hradeční a Chvátalovi. Za tímto domem stál poslední malý domeček se zahradou. Stál před Zelenou cestou,která vedla k novému chudobinci,kde v přízemí byla naše mateřská školka (tam byla později zdravotní škola,potom zvláštní škola,nyní je tam pečovatelský dům Diakonie). V tom malém domečku bydlela slečna Anička Prcínová,tehdá už starší paní.
Za cestou stál domek Černockých a ze dvou stran tam byly jako přilepeny části domků, kde bydleli Kočičkovi a Rajnochovi.Pak následuje vila Skalákových.Pan Skalák byl evangelický farář. Jejich zahrada byla lemována vysokými topoly. Za ní byla louka zvaná Šimarka,kde sáňkovaly v zimě děti z celého okolí. A když to bylo dobře uježděné,přejíždělo se přes cestu kolem hřbitovní zdi přes louku pana Pilečky až k zahradě Horní školy/dnes ZUŠ/.
Naproti hřbitovu stál obytný dům Bařinových. Pan Bařina byl strážník. Cesta byla polňačka lemovaná příkopou,kterou,jak vzpomíná Jindřiška,tatínek poctivě vyžínal.Pak už tu byly jen dvě stodoly, a to Bařinů a Černockých. Nad těma následovaly vzhůru do kopce pole a louky.
Na kopci u lesa stála vilka paní Skanderové. Její syn Tomáš byl později ředitelem nově vystavěné hvězdárny. Tehdá ještě hvězdárna nestála. Byl tam pozemek paní Noskové z Jasénky, V létě byla louka plná květin,hlavně kopretin Jejich hlavičkyse nám hodily do košíčků k lístkům pivoněk na oslavu Božího Těla.
Vraťme se zpět na ulici Jabloňovou,na její začátek. Na levé straně za soudem a domem Malotových/dnes advokátní poradna/ stál dům štítem do ulice,původně Kratochvílových.Bydlel tam můj pradědeček a jeho synové. Dům byl později prodán panu Frýdlovi.Ten si zde zřídil výsek a  řeznictví. Tento dům měl dlouhou strmou zahradu,ve které prý dole protékal potůček. Za tímto domem byly dvě řady domů postavených směrem dolů. Měly vlastně obrovský společný
dvůr. Každý domek měl na straně za zelenou plochou své kůlny,dílny a kurníky pro drůbež. V první řadě bydleli Valovi,Pončíkovi,paní Valešová,Juříkovi,Srněnští a Ingrovi,ve druhé řadě bydleli dva sedláci Bařinovi. Za nimi stál již čelem k cestě dlouhý dům s velkou černou střechou, dům Kopeckých. Směrem cestou následovala zahrada a zde stála vilka Fabiánových,kterou dal vystavět továrník Thonet.
Předposledním domem před cestou Podsedek byl dům Staníkových,kteří se odstěhovali za totality a pak patřil Matyášovým.Posledním domem je dům Cochlarových,později Pečínkových. Za cestou stojí vila Anička stavitele Horsáka,dědečka pana Jiřího Haase.Za zahradami směrem ke hřbitovu
byl dům patřící advokátovi Parmovi.Ten se za války dal k Němcům a jeho dům byl zkonfiskován.
Dům dostaly po osvobození děti Faldovy,jejichž otec byl popraven nacisty a jejich maminku vezoucí kočárek srazilo německé auto. Přežil zázrakem malý Karlík.Toho se ujala babička a teta paní Bělíčková,která spolu s dcerou Milenou společně Karlíka a jeho dva sourozence vychovala. Za loukou byla pak už jen hřbitovní zeď a hřbitov s Horní bránou.
Nesmím zapomenout na pět velkých lip vlevo od hřbitova. Byly to známé "Pětilipky“s lavičkami pro oddech. A nedaleko pod nimi vedla cestička dolů kolem studánky na Dolní Jasénku.
 
Podle autentického vyprávění zapsala Jana Rokytová.