Život s hudbou

 
Hudba je sladká, líbezná mluva.
Každému srdci srozumitelná.
Pro city, pro něž by se v žádné řeči slov nenašlo.
Ona má výraz, z ní každý najde ohlasu.
 
Božena Němcová
 
 
     Jmenuji se Květoslava Klicmanová a narodila jsem se 30.11.1924 v Litvínově. V současné době žiji v  Domově sociálních služeb v Meziboří a pravidelně pořádám muzikoterapii pro ostatní uživatele, kteří se velice rádi zůčastňují. Hraji na klavír a recituji básně. K hudbě jsem se dostala již v dětství. Od samého počátku mě podporovali rodiče. V osmi letech jsem se začala učit hrát soukromě a později jsem nastoupila do hudební školy. Ale v  roce 1938 po okupaci ČSR byly uzavřené všechny školy, i ty hudební.  Pokračovala jsem ve studiu alespoň soukromě a to v Teplicích u profesora Weinholda. Navštěvovala jsem ho až do roku 1943, kdy mě zatklo gestapo a byla jsem převezena do koncentračního tábora.  V roce 1945 se mi podařilo společně s kamarádkou uprchnout z pochodu smrti. Na útěku se nás ujali ruští vojáci. Cestovali jsme po různých obcích. Po cestě jsme narazili na školu. Uvnitř bylo velké podium a na něm piano. Neváhala jsem a začala hrát „Hej Slovane“. Brzy to přilákalo lidi v okolí, především polské vězně. Ta skladba totiž byla polská hymna. Smáli se, plakali, objímali a moc děkovali. To byl jeden z mých z nejvyjímečnějších zážitků s klavírem.
   Mimo jiné jsem vystudovala obchodní akademii a věnovala se studiu anglického, německého a francouzského jazyka. Většinu života jsem pracovala jako vedoucí společného stravování v několika podnicích, např. v Dole Kohinoor. Během 80. a 90. let jsem vyučovala cizince český jazyk. Hraní na klavír  jsem se věnovala spíš v domácím prostředí pro potěšení a  měla příležitostná vystoupení, když  jsem doprovázela dceru na balet. Hodně jsem se věnovala i recitaci básní. V současné době hraji na klavír zde v našem zařízení a ve významná výročí přednáším u památníku v Litvínově. V listopadu oslavím 90.narozeniny.