Vánoční vzpomínání

Naše rodina byla pětičlenná. Rodiče, my s bráchou a později sestra. Bydleli jsme na okraji Prahy. Opravdu to byl, jak se říká, konec světa. Schválně, jestli uhodnete kde? Ještě dnes tam je v provozu nádraží, odkud jezdili Pražáci Posázavským pacifikem na svoje chatičky. Vedle se v pivovaru vařilo dobré pivo. Tak už víte? Kdo se nemůže rozhodnout, tak napovím, že v létě, přes řeku Vltavu se na skále, teda v restauračním zařízení tančilo. Teď už to každý musí uhodnout. Mohl bych ještě více napovědět, ale víc neřeknu.

Blížily se Vánoce a já, mladší než brácha, jsem z barevných papírových proužků slepoval řetězy a balil do pozlátek bonbony
i kostkový cukr. A taky byla zima, taková ta opravdová, mrazivá a mnoho sněhu. Nejdříve jsme nadělali plno klouzaček. Potom jsme chodili na lyže, a kde bylo již uklouzáno, tak na boby. Ty mi táty vyrobil z bruslí na kličku. Přišrouboval je na prkýnko a sedátko pěkně vycpal a potáhl koženkou ze staré pracovní tašky. Na tu vycpávku zlikvidoval mamince staré žehlicí prkno. Bratr už měl brusle kanady, ale já ještě ty na kličku. To jsme spolu chodili bruslit na zamrzlou Vltavu. Maminka nám dala staré prostěradlo, které jsme mezi sebou napnuli, a už nás vítr hnal směrem proti proudu. Nazpět jsme se vrátili autobusem. To jsem si liboval, že mám brusle na kličku a bráchovi jsem ty jeho kanady vůbec nezáviděl. Musel sebou pořád na krku tahat boty na přezutí. Já jsem zase nesměl ztratit tu kličku, to bych musel jít domu bos. Ale co jsme dělali špatného? Jezdili jsme na krách. Ano, když se ledovalo a řezal se v naší zátoce led, aby ho mohli ledaři v létě koňským povozem vozit po hospodách. To jsme měli už z léta schovaná bidla, a jak byla někde bokem zapomenutá kra, už jsme na ní stáli. Zátoka nebyla hluboká, sotva půl metru. V létě byla odzkoušená, neboť v ní byla voda teplejší než v samotné Vltavě.

 Ale zpět do zimy a rovnou na Štědrý den. To jsme od rána již byli buď na sněhu anebo těch bruslích. Přicházeli jsme hladoví
a promrzlí těsně před soumrakem. Když jsme se uvedli do slušného stavu, byla slavnostní večeře. Po večeři najednou zacinkal zvonek a my jsme vtrhli do ložnice. Tentokrát v ní bylo zatopeno. Uprostřed stál rozsvícený stromeček a pod ním dárky. Rozbalovali jsme je a hráli si do pozdních hodin. O Štědrém dni by se dalo napsat několik stránek. Ale když se řeknou Vánoce, tak to byly krásně vyzdobené obchodní výlohy, shánění a výroba dárků a všude krásně bílo. Školní volno a jak jsem popsal, hlavně ty zimní radovánky, to velké a dlouhé vánoční kouzlo.