Stanovisko k německé otázce

Ústřední výbor  ČSTB   projednal a schválil na svém  zasedání z  11. ledna 1990 toto stanovisko:
Součastné uspořádání Evropy a v rámci ní i Německa  je výsledkem  2. Světové  války a politických procesů vývoje dalších let.
Řada významných  poválečných  německých představitelů a politiků mnohokrát potvrdila správnost teze, za odsun občanů, hlásících se  k  německé národnosti z Polska Československa a dalších zemí a za rozdělení  Německa na dva státy je především vinen především  hitlerovský fašismus, který rozpoutal  dvě světové války, který provedl genocidu proti radě  evropských národů, který hospodářsky zpustošil většinu zemí Evropy.

Hitlerovský nacismus nebyl však pouze pojem, ale reálné hnutí , které podpořila  většina Německého národa i většiny národnostních menšin v řadě  dalších evropských států. Nutno mít na zřeteli, že bez podpory národnostních menšin, by nemohl  hitlerovský nacismus  rozpoutat druhou světovou válku.

Obavy řady příslušníků evropských národů, které byly postiženy německou agresí za 2. Světové války, z důsledku znovu sjednocení Německa zle pouze odstranit pouze vytvořením, reálných záruk mírového a demokratického uspořádání v nichž by žádný národ nemohl nejen ohrožovat, ale i omezovat právo a postavení jiného národa

Jsme  přesvědčeni, že československý lid může přispět k nastolní důvěry v Evropě a odstranění překážek, které stojí v cestě jejího sjednocení Jsme přesvědčeni, že i  německý národ si plně  uvědomí, co pro ostatní národy evropské znamenala druhá světová  válka a hitlerovskou nadvládou nad jinými národy propůjčil.  A nyní k odsunu německého obyvatelstva z Československa. Chápeme, že z hlediska jednotlivců mohla být tato akce, o  nichž se rozhodly vítězné mocnosti, chápaná jako křivda. Z hlediska skupiny obyvatel, která se  podílela  na rozpoutání 2. Světové války, bylo toto opatření daleko mírnější než to co  plánovali hitlerovští fašisté jiným národům, mimo jiné i českému a daleko mírnější, než byly jiné projekty na řešení německé otázky po 2. světové válce.
Na tomto konstatování nic nemění zkušenost, že při odsunu docházelo
                 
K událostem, které nebyly hodné národa, jenž se hlásí k humanitárním ideálům T. G. Masaryka. Tyto události musí být  osvětleny především pro poučení nových generací našeho národa. Souhlasíme s názorem, že žádné smlouvy mezi národy nic neřeší. Omluva  nevrátí životy statisícům umučených a padlích Čechů a Slováků za druhé světové války, ani statisícům, jejichž zdraví bylo podlomeno v hitlerovských koncentračních táborech. Omluva za případy porušení lidského jednání při odsunu taktéž nic nevyřeší. S ohledem k uvedené skutečnosti omluvu odmítáme.