Nepříjemná havárie na letounu C-105 mého kamaráda.
Jak nám uletělo letadlo na letišti na Žatec-Macerka.
Bylo nás pět ,vojínů základní služby /bývalých šdédáků / ŠDD-vojenské gymnazium// a mezi námi i Milan Stibora …, kteří jsme prováděli základní letecký výcvik na svazarmovském letišti v Žatci, abychom pak pokračovali jako piloti v Leteckém učilišti Prostějov.
Měli jsme za sebou první samostatné lety na letounu C-105 Trenér. Na sólo let se chystal Ivan... Provedl vzlet, let po okruhu a my sledovali spolu s instruktorem, jak se mu podaří přistát. Přistání provedl docela předpisové. Po ukončení výběhu otočil letoun k pojížděcí dráze, když mu náhle vysadil motor a letoun se zastavil kolmo k přistávací dráze. Někdy se to mohlo stát, když byly špatně seřízené volnoběžné otáčky.
Protože to bylo skoro na konci letiště nikomu se moc nechtělo běžet za ním a pomoci mu nahodit motor. (letoun C-105 neměl startér a motor se nahazovat ručně roztáčením vrtule). Než jsme se rozhoupali, kdo za ním poběží pomoci mu s nastartováním motoru, slyšíme, že mu už motor běží.
Instruktor vyskočil, začal nadávat a vyhrožovat, že ho přetrhne, až se mu dostane pod ruce, protože bylo přísně zakázáno nahazovat motor bez osádky v kabině. Ale už se stalo a z dálky jsme sledovali další počínání Ivana. Letoun se otočil o dalších devadesát stupňů a pojížděl zpátky ke startovní čáře, kde začínal startovat kurýrní letoun Brigadýr.
Když byl Brigadýr asi ve třetině dráhy s hrůzou jsme viděli, že Ivanův letoun nejede po pojížděcí dráze, ale vrací se po startovací, proti startujícímu Brigadýru. Na štěstí ten měl již dostatečnou rychlost a tak se mu podařilo odstartovat a minout protijedoucí letoun. V tu dobu jsme si také uvědomili, že letoun C-105 pojíždí nějak moc rychle a to tak, že už nejede po třech kolech, ale jen po dvou, poskakuje, jak se chystá startovat. Protože celý tento výjev byl asi v polovině dráhy a letoun směřovat na nás, nebylo vidět na kabinu. V příštích vteřinách letoun nadskočil a zůstal již ve vzduchu ve výšce 0,5 až 1 metr. Za letu se mírně stáčel a směřoval na naši skupinku. Instruktor jen zařval „pryč“ a my úprkem běželi se schovat za hangár. Teprve teď bylo vidět kabinu, která byla otevřená a v ní NIKDO ! V dálce u konce dráhy stála postava Milana, jak sám voják v poli.
Letoun nikým neřízený, perfektně vyvážený na horizontální let, skoro s plnou nádrží letěl bez pilota tak čistě, že to bylo na jedničku. Na štěstí v neštěstí se letoun pomalu stále stáčel směrem k hangáru a také tam vletěl. Kdyby minul hangár a pokračoval a mírném stoupání těžko by bylo odhadnout kam až by doletěl. Navíc Žatec je dosti blízko německých hranic a to by byl velký malér.
Náraz letounu do hangáru byl kupodivu poměrně tichý, jen takové „žuchnutí“. Během, jsme pádili k vratům hangáru, které byly otevřené. Pár metrů před nimi zase zařval instruktor „k zemi“ a tak jsme padli na zem jako jeden muž v očekávání výbuchu. Ve vzduchu bylo plno prachu, třísek a v nastalém tichu jen slyšet padají kapky benzinu. Výbuch nenastal. Stojící postavička MiIana se pomalu hroutila k zemi – nebyl schopen hrůzou ani jít.
V hangáru byla spoušť, neboť byl plný větroňů, na které C-105 dopadl. Celkem byly zničeny čtyři větroně a několik poškozeno odlétávajícími třískami z rozbité vrtule. Nakonec se podařilo opravit dva větroně.
Jak k celé události došlo:
Jakmile Milanovi vysadil motor, vystoupil z kabiny a chtěl počkat na pomoc. Nikdo neví proč ho napadlo, že než někdo dojde a nahodí mu letoun.Ale měl zapnuté palování. A to právě Milan po vysazení motoru zapomněl vypnout.
V okamžiku když protočil vrtulí, motor naskočil a ihned šel do vysokých obrátek. Letoun se začal rozjíždět i když na trávě v prvním okamžiku ne rychle. Ivan uskočil od vrtule a protože si nesundal padák, tak nestačil oběhnout okolo křídla a natáhnout se do kabiny a alespoň stáhnout plyn. Místo toho se snažil letoun udržet za křídlo, což se mu pochopitelně nemohlo podařit- ba naopak, otočil letoun proti směru startu. Byl to taky jeho poslední let. Následně byl vyloučen z leteckého výcviku. My dostali jiný letoun a výcvik již bez potíží dokončili.
Zpracoval Jiří Kurz dle vyprávění J.Brázdy.