klášter Hájek

 
                                                                                                                                           
Poutní cesta do Hájku.
 
V roce 1996 jsem byla ještě s moji mladší sestrou u další sestry v Hostivici. Vyprovodily jsme Hanku na vlak, vracely se. Prohlásila jsem, něco ohledně historie chtěl Jiří Pergl. Mirka nelenila a u něho zazvonila. Pozval nás dál. Já viděla plné pokoje knih.  Mirka,  že nemá ustláno. Dohodli jsme se , že se u mne zastaví. V únoru 1997 jsem dostala omluvný dopis, kde bylo, až po odeslání  všech pozváne k založení spolku Hostivít -  jeho dítěti. Pokud se to nepovede tak se asi oběsí. To napsal v prvnín dopise kdy nám bylo 73 let. Dopadlo to že jsme spolu žili až do jeho smrti 2015.
 Spolek Hostivít zakládal, aby mohl komunikovat s úřady. Jednalo se mu o opravu kapliček a cesty do kláštera Hájek. Kterou si vymyslel on a nikdy jiný.
Dnes kdy zemřel  22. 2. 2015  jsou pochybnosti o jeho nápadu.
Dne 15. února 1997 se sešlo v zasedací síni hostivické radnice  asi 30 občanů a založili občanské sdružení Hostivít,  Byl to název spolku, který byl před sto léty. Hlavním úkolem valné hromady  bylo  dát spolku výbor, který bude spolkový život řídit. Z  volby vyšel výbor: Mgr. Vlastimil Šprunk, Ing. Aleš Šulc, Ing. JIří Pergl,  Alois  Seifert,  Růžena Kukačková, Vladimír Kukačka.  
První výborová schůze se sešla 26.3.1997.  Předsedou byl zvolen Ing. Jiří Pergl, tajemníkem Ing. Aleš Šulc, pokladník paní Růžena Kukačková. Před první   společnou vycházkou, jsme se byli podívat jak vypadají  kapličky a cesta ( Jiří Pergl, Naďa Stejskalová,  Vladimír Kukačka), To už dávno měl Jiří Pergl  v hlavě obnovit nejen kapličky ale i cestu, kterou znal velmi dobře z mládí, on jediný byl  od narození v Litovicích. (Cituji z jeho článku z hostivických novin rok 1997).
  Koncem března před dvěma roky se vydali členové spolku na obhlídku  posledních dvou kapliček a poutní cesty do Hájku. Moc se nepotěšili.  Nebýt zbytku cesty za čištičkou Osevy nebylo by po poutní cestě do Hájku ani potuchy. Ani ten zbytek se nepodobal cestě.
Slova Jiřího Pergla. Dodnes se divím drzozti, se kterou bez peněz, bez sponzorů, bez potuchy komu kapličky vlastně patří, si předsevzali ti šílenci, že alespoň předposlední kapličku zachrání. Začal kolotoč, který s nimi točí od samého začátku. Naštěstí mezi těmi dobrodruhy bylo několik lidí, kteří jsou schopni pomoci kvalifikovaně. Sochař Jan Turský Ing. Aleš Šulc a Vladimír Kukačka. Brzo se o snaze kapličku zachránit dozvěděli památkáři a odbor regionálního plánování okresu Praha –západ. Rázem dostal celý záměr jiný rozměr. Obnovit i druhou zachovanou kapličku a celý úsek zaorané cesty. A kolotoč se rozběhl nevídanou rychlostí. S jídlem roste chuť. Nároky rostly, ne však peníze Za těch prvních 30.000.-Kč, od památkářů se nakoupil pernetrační prostředek na opuku a bylo po penězích. Byly tu i ochotné ruce, a tak se na zachování cesty u čističky Osevy proklestily staleté hrušky a další křoví.  Postavilo se lešení kolem kapličky zdivo se  napojilo pernetrací, zasypaly se díry po chytrých zvířatech. Lešení zadarmo poskytl Jan Turský. Podle starých  katastrálních map se zaměřila trasa cesty vykolikovala se po celé délce, projela  se kultivátorem. To nebylo vše. Za každým uvedeným úkonem  je práce lidí,  kteří mají svá zaměstnání a tuto práci dělají zadarno.
Rostoucí chuť se projevila i v tom, že není možné  aby cesta zůstala holá. Opět to byl nápad Jířího Pergla. Také tvrdě šel a vše vyřizoval. Jeho slova, tak jsem tuto trnitou cestu nastoupil já.  Projekt   stromořadí  získal  GRANT Agentury pro ochranu přírody a krajiny. Již přes tím jsme žádali o dotace z nadace Občanského fora a nadace Henryho Fonda, nedostali jsme nic o to větší překvapení. Členem spolku byl v té době ing.. Aleš Šulc ministr životního prostředí.  Jeho  přímluvou jsme dostali grand v podobě úhrady  k pořízení 120 lipek které měly nahradit  původní alej hrušek. Jednalo se o 350.000.Kč. abychm je dostali, stála před námi  dlouhá smrš naléhavých úkolů. Výběrové řízení, hodnotící komise, její doporučení, rozhodnutí o dodavateli. Vyjádření všech majitelů slabo i silnoproudých kabelů, totéž u Trangastu. Připočteme-li k tomu předcházející porady na Červeném Újezdě, pátrání na katastrálním úřadě, jednání z uživateli pozenků atd. Hezky se to čte, ale při vzpomínce na průběh budí dojem hrůzného snu.(Poznámka: získali jsme  dobré zkušenosti s ochotou státní biogracie a nejhorší zkušenosti s úředníky  mamutích soukromých  podniků.)
Vypsali jsme výběrové řízení dokonce dvakrát, (protože nabídky některých firem zůstaly zapomenuty  v  nevyřízené agendě  městského úřadu Hostivice) Naštěstí vítězem byla firma  velice poctivá, Aleš také zařídil  u známého geometra  zaměření cesty. Pomoci  byla  katastrální  mapa poslední dekády devatenáctého století, kterou jsem našel na půdě bývalého sídla obecního úřadu i MNV .To ovšem nebyl zdaleka konec-. Lipky byly v zemi, bylo třeba vyrovnat účet Rok se chýlil ke konci a z ministerstva životního prostředí peníze nešly. Na moji urgenci odpovídala referentka podrážděně. Věc se vyvinula tak, že peníze prřišly  29.12.1999 ve spořitelně zavřeno. Takže přišel Nový rok a já se stal nepaltičem. V únoru jsem byl  vyzván do státní pokladny vrátit 380.000 s pohrůžkou dalšího nárůstu sumy o úroky z prodlení. Marné byly argumanty že lipky jsou v zemi, věřitelé vyplaceny, takže  nevznikla  nezaviněným zpožděním sporné část nikomu žádná škoda. Jediným poškozeným byl  zahradník který nedostal peníze ve smluvené častce včas.. Pak nastala  doba hrůzy. Jakýsi pokus oblomit finanční úřady, byť podepřen ze všech stran, neměl žádný účinek. Po hrozných třech měsících přišla milost.
Této trnité cesty se ujal Jiří Pergl, zažívala jsem s ním veškeré problémy. Kdy město Hostivice nejevilo žádný zájem, naopak se mu vysmáli – škoda peněz. Později nějakou částkou přispěli, ale tak učinil Červený Újezd, Jeneč, Jeneček a Chýně.
 
                                                                                    Naděžda Stejskalová - Malá