Z válečných dopisů
Naděžda Stejskalová
8.7.2018
17. října 1943 na fotbalovém hřišti „ Slovan“ od rána vyhrávají, zapojen městský rozhlas. Dopoledne cvičí děti, hrají házenou a fotbal. Zpívají písně, které se učí v Kuratoriu. Odpoledne cvičí psy 31. 10. 1943 Naďa. Chodím vysazovat písmenko po písmenku na výstavu „Modlitbu za vlast“ Dopoledne jednu stránku odpoledne druhou. 1 9 4 4
Z válečných dopisů..
28. 6. 1943 Na zahradě u Lípy hrála Kmochova kapela z Kolína
23. 9. 1943 není droždí Karel ho vozí z Ústí.
17. října 1943 na fotbalovém hřišti „ Slovan“ od rána vyhrávají, zapojen městský rozhlas. Dopoledne cvičí děti, hrají házenou a fotbal. Zpívají písně, které se učí v Kuratoriu. Odpoledne cvičí psy
31. 10. 1943 Naďa. Chodím vysazovat písmenko po písmenku na výstavu „Modlitbu za vlast“ Dopoledne jednu stránku odpoledne druhou.
1 9 4 4
9. únor 1944. Naďa. Četníci zatkli , Čandu, Hanzlíka , také někoho z Kročehlav a Chyňavy. Kradli husy, prasata a co jim přišlo pod ruku. Nedivím se, byla, válka. Kdy se vrátili nevím.
Karel. 7. březen 1944 Ústí. Byli jsme půl hodiny na kopci byl hlášen poplach, byli někde v Sasku. V pondělí a v úterý po dvou hodinách na kopci. Včera nám dali pokoj. Až večer nás navštívili nic se nedělo.
Naďa. 29.2. 1944 Velmi často nálety na Prahu.
Karel.14. 5. 1944 . Karel - Budou čistit lágr od štěnic.
21. června 1944 dnes od 17.30 apel , mluvil k nám vedoucí továrny ohledně lágru., ubytovny a chování na něm. Je nové nařízení do 22.00 musíme být na lágru. Pak se lágr zamkne. Kouřit se smí jen do 21 hodin, kdo chce kouřit, musí na dvůr. Ohledně pořádku a cestování. Doporučeny cesty jen do protektorátu, nedoporučuji nám do jiných měst v Sudetech ani žádné výlety po okolí. Je prý nyní mimořádná doba. Hrávali jsme volejbal, fotbal, pink-ponk, v okolních vesnicích a také často v Drážďanech.
2.8.44 Máme dvě cigarety na den. Nekouřím měním za jídlo
28.8. 1944 v novinách píší, že bude konec války. Otec má na stěně mapu, denně sleduje jak rychle Němce ženou domů
13.9. 44 Ústí - poplach od 11 do 11.30 utekl jsem na kopec.
12. září 1944 Nálet u Dubí. Zahynuli tam z Unhoště.
Josef Ungr, Josef Zyka, Ladislav Jiřele. Václav Pospíšil, říkal: padaly stromy, viděl jsem tři mrtvé a, na nic nečekal a utekl. Lídě Mesánové se nic nestalo. Věra Brdková provdaná Vaňková byla zasypaná, koukala jí ruka, někdo prý jí vyhrabal , zemřela v Unhošti letos 2018 v 95 létech. 16. Září měl pohřeb Ungr a Zyka. Jiřele se měl ženit zůstal tu pohrobek .Matka Josefa Sedláčkov měl a před svadbou.
Ten den bylo poledne šla jsem na oběd, byla jsem na kopečku u Domeckých., začala houkat siréna. Za chvíli hukot a létadla zde, slyšela jsem tři rány ahned v dáli kouř. Říkalo se, , jeden z protiletecký obrany vystřelil oni se vrátili a shodili několik bomb. Mrtvých bylo 34.
19. ZÁŘÍ 1944 Ústí. Od 10.30 do 12.45 byl jsem ve sklepě.
28. září 1944 Ústí - štěnice mne můžou sežrat, jsou všude, pracuji raději v noci – tolik neštípou.
19.9. 44 Ústí, nálet 10.30 - 12. 45 byl jsem ve sklepě
24. září včera nálet trval 13.30 – 14.30 celou hodinu létali velmi nízko.
25.9. 44 Ústí, kriminálka prohlíží kapsy oděv, tašky, kufry, šatník i
čtou některé dopisy. Pracuji 72 hodin týdně.
26.9. 44 Ústí - nálet jen hlášen. 20 chlapců odchází dělat na dráhu.
28. 9. 44 štěnice mně mohou sežrat.
6. 10. 44 Ústí- za ně má přijít 40 ruských děvčat. Mají strach, aby je nedali vojákům pro potěšení.
Otec má na stěně velkou mapu a píchá špendlíky jak rychle se vracejí Němci domů.-
1 9 4 5.
7. březen 1945 u Jenče zapomněli stáhnout závory, byl usmrcen Plešner Nestrstovým přejelo auto čtyřletou holčičku. Má zlomenou nohu.
12. března 1945 z Polska a Slovenska se začínají stěhovat německé rodiny. Strýček v Turnově musel uvolnit manželské postele sám spí na otomaně v kuchyni.
Ani Unhošť nebyla ušetřena, není tu kousek chleba. Ještě , že se dlouho nezdržují. Spěchají k západním hranicím.
Tento den byl nálet na továrny ve Vysočanech a Libni. Jarda Pechač se tam jel podívat, z továrny nic nezbylo. Trať na Nymburk rozbitá.
4. dubna Ústí, hlášen čtvrtý nálet. Létají kotláři, bombardeři zde ještě nebyli.
11. dubna každou chvíli houká siréna létají, hlavně v noci. Pomalu si toho nikdo nevšímá.
19. dubna navštívili Kladno brzy ráno si osvítili prostor a odpoledne přiletěli v plné kráse. Vypadalo to jak letecký den. Dívali jsme se na to z dílny. Nad námi pouštěli kouřové bomby. Začínali nad Pleteným Újezdem směrem k Výhybce. Zasaženy byly topírny, autobusové garáže, dva domy a hlavní trať. Koleje přes silnici jsou rozbité. Ještě večer bouchaly nevybuchlé bomby. Nádražní budova není poškozena. Nebylo moc mrtvých. Také navštívili Beroun. Málo kdy vzlétne německé letadlo, ale okamžitě se vrací. U Fafejtů na půdu dopadl nějaký kanistr, nic se nestalo, jen díra ve střeše. Blízko dílny, s námi to jen hnulo.
Nevím, kdy už to bylo, byla jsem doma na obědě, blízko rána, lezla jsem pod stůl. Máti říká, to už by bylo pozdě. Bomba padla nedaleko za námi v zahradách. Později tam byl rybník.
24. května Dnes lituji, že zlikvidovali Martina Hoška. Věděl hodně věcí právě na ty co se podíleli na jeho smrti. Z Anglie byl prý dotaz, co se sním stalo. Odpověděli padl hrdinskou smrtí
25. května Jsou zavřeni, Pochmann, Majer vedoucí pošty, ing. Šefčík, Macourková z dcerou, ještě další.
Macourková dostala trest smrti,byl vykonán. Velmi často chodila na gestapo. Co od nich chtěla nevím. Jako protislužbu jim prozradila kde se scházeli komunisté. Nikdo z nich se nevrátil.