2. Nemoce – operace

Velmi brzy ležím v nemocnici v Kladně. Snad přijdou na to co mi je. OMYL Chodím na SOLUX, pan primař Niedrdle umlouvá otce, aby mne  tam nechal asi měsíc, že bude moci léčit další pacienty. Pojišťovna „Léčebný fond“ platil za mne  27.-Kč. Denně a zbývalo jim na další pacienty. Kteří  nebyli  pojištěni snad vůbec. Tak se můj pobyt prodloužil na celý měsíc. Byly to dva spojené pokoje v prvním ležely děti po kýle, asi dvouleté. Vzadu se zlomeninami. Bylo  mi  čtrnáct let, tak jsem obsluhovala oba pokoje. Jeptišky bylo vidět večer, kdy otevřely dvéře mezi pokoji a modlily se. Jinak nebyly vidět. Nemohu říci, že byly zlé, ale ani snad hodné. Nad postelí jsem měl zkomolené jméno Madějda. Což mne rozčilovalo, že by neuměly číst?
Máti se dozvěděla, že MUDr. Hájek posílá na vyšetření do Prahy.
Tak jsem se dostala k  odborníkovi MUDr. Zahradníčkovi. Ten usoudil, že to byla  obrna. ( do  té doby, nemoc neznámá). Předepsal mi ortopedické boty, na ty rodiče   neměli. Tak jsem  nejkrásnější  období svého života prochodila v  létě v zimě v  hnusných šněrovacích botách, (žádné běhání za kluky).
Noha nebyla oteklá, ale bez lýtka. To jsem zase měla hodně jezdit na kole. Čehož jsem hodně využívala, hlavně na  jaře a  v létě. Tak jsem poznala mnoho vesnic na kladenském okrese i LIDICE. Později jsem měla lýtko jen o centimetr slabší. Zase  jsem si prý přivodila  žily na lýtkách. Byla to pravda, nebyla to pravda, nevím dodnes.