Na první dobrou...

Bořím ruce do rozbředlého másla, cukru, mouky a žloutků, linecké těsto
spokojeně odpočívá na podnose vysypaném moukou.
Tuto bohulibou činnost několikrát v obměnách opakuji!!

Při představě, že by byly moje úhledné nehty po kosmetické úpravě
zdobeny moderním květinovým vzorem v náležité délce s náležitým
tvarem mě jímá úzkost. V duchu si povzdechnu:"Jak to ty holky dělají?"

No nic, nejhorší mám za sebou!
Po třech dnech zjišťuji, že krabice vonící vanilkou je až po okraj naplněna
všemi dobrotami k mým kulatinám.
Cestou ke kadeřnici se zastavím v místní hospůdce, kam jsem sezvala
rodinný klan. Chci se opětovně přesvědčit o platnosti termínu, upřesnit
výběr slavnostní konzumace vybraných jídel dle přání mých hostů. Vše
dojednáno, zapsáno a podtrženo!!
Následuje otázka:"Co na sebe?"

Vzdychám před otevřenou skříní....
"Proč nejsem Popelkou?" Sůvičku Amálku na chatě mám, živou, tři oříšky
mi před časem nechala veverka na trávě před chatou, když jsem ji vyrušila svým příchodem. Věru...jsou také tři i s větvičkou.Odpočívají mezi poklady v mém ateliérku v horní chatové místnosti.
Vúně "Cerruti" linoucí se ze skříně, vrací myšlenky do reality.

Na řadu jde jako první nadčasový kostýmek. "Ale ne,vždyť mě provázel
s obměnami na několika mých vernisážích, lidé nezapomínají!"
Vylučovací metodou pokračuji.
Atlasový kabátek s umně vytvořenou knoflíkovou sponou zlatavé barvy,
by se spříznil s dlouhými kalhotami..., ne nechci zářit.
Pokora, zvedá ukazováček!
Zůstávám u dlouhých mírně rozšířených kalhot s ručně jemně podmalovaným topem s krátkým vlněným kabátkem.Jelikož jsem silná
botomanka / vždyť jsem se narodila u firmy "Baťa"/, doplňuji celkovou
garderobu elegantními nubukovými lodičkami pozoruhodného tvaru s
odvážně štíhlým podpatkem.

Chybí ještě třešnička na dortě! Ano.
Najdu ji v podobě keramické  ozdoby od kroměřížské autorky Dagmar
Wykrendové.
Spadl mi kámen ze srdce.Nejhorší mám za sebou...
Já naivka, kterak jsem se mýlila!

Nadešel den mých kulatin.
Hosté se sjeli z různých končin pod pozváním s mottem Friedricha
v Schillera:"Čas poradí. Jen klidně vyčkejte.Musíme trochu věřit
okamžiku".

Aniž bych věřila zcela realitě, trefila jsem se do černého!
V onen den mi stále něco kalilo mysl! Muž na mé pochybnosti mávnul
rukou:"Sybilino proroctví, to je naše máma!"
Rozhoduji:"Půjdeme o hodinu dříve, mám zlé tušení",přeruším jeho řeč.
Neodporuje!

S velkou krabicí sladkostí i s připravenými výslužkami se vydáváme do
blízké hospůdky.
Při vstupu do lokálu oněmím.Obsluhující personál na nás nechápavě civí,
běhá po lokále. Ten je vybaven dětským přebalovacím stolkem pro
kojence, dět. toaletkami. U stolů hodují mladí rodičové se svými
ratolestmi!
Bledá, usedám na nejbližší židli, s tlakem 190/100 se sklenicí vody.
Muž ihned žádá přítomnost majitele a jeho kalendář.
V tu chvíli jsme na infarkt dva, majitel a já!
Pod černou pletenou čepičkou usazenou na hlavě se mu řinou proudy
potu, v ruce svírá kalendář..
Uvědomujeme si, že třicet minut na vyhledání nového podniku je hodně
pozdě.
Nabírám síly a rezolutně rozhoduji:"Musím na vzduch, doplnit kyslík a
Vás žádám o přípravu lokálu za třicet minut se vším všudy!!"

Odcházím do protějšího parčíku, muž zůstává u vchodu nejmenované
hospůdky a vítá hosty.

Náhle slyším za zády smích s doporučením mého vnuka:"Babi, nic si
z toho nedělej, přesuneme se do sušárny ve vašem paneláku.."
Následuje výbuch smíchu celé sešlosti. Je to balzám na moji duši:
"Ještě, že Vás mám", ulevuji si.
Počasí nám přeje. Někteří se na lavičkách opalují, o vtipy není nouze.
Dobrá nálada v parku se stává perfektní předehrou k oslavě, směji se
i já!

Po necelé hodině nás otevřené dveře a příjemné pohledy hostitelů
zvou do pečlivě připraveného salonu.
Sám majitel předstoupí před vzorně připravené stoly, upravený / snad se
stačil i vykoupat / s omluvou, přáním příjemného pobytu a darovaným
přípitkem pro všechny přítomné.

Oslavu již není nutno komentovat, plyne v družném setkání s více než
vzornou obsluhou nás všech!

Závěrem pouze zmínka o události, která se stala vzpomínkou pro všechny
přítomné!
A hospůdka?
Stala se mojí nejvíce navštěvovanou, při setkávání s přáteli!
S pousmáním a ráda jim odpovídám na jejich všetečnou otázku :"Prosím,
pověz nám, proč personál je vždy k Tobě tolik příjemný a ochotný?"

"Nevím, zřejmě jsme si něčím blízcí,....máme to v očích!"