Index

Když si dítě hraje nezlobí.
Často slýcháváme tuto větu, opak může být pravdou.Pak nedělní pohoda
se změní v komediální situaci, v našem případě až po mnoha létech.
Tak tomu bylo i v onu neděli,kdy na víkend přijel můj můj mladší bratr
studující lékařskou fakultu T.G.Masaryka v Brně.Moje dcera se vždy na strýce těšila,jako já s mamkou a taťkou.Byla dítětem, které nenechalo věci pro ni zajímavé bez povšimnutí. Já ji pojmenovala od prvně vysloveného slůvka "máma",moje malé,velké "Proč".Její otázky mě mnohdy pobavily,ráda na ně vzpomínám.
Avšak vrátím se k příjemně prožitému víkendu v kruhu rodinném.

Stejně jako vždy bratr nejprve vybalil použité svršky k očistě, pak knihy a
skripta ke studiu.Na viditelné místo uložil mimo osobních dokladů index
obsahující zápočty splněných zkoušek.Tato "knížečka" v červené sametové barvě se znakem ovinutého zlatého hada neunikla pozornosti mé dcery.
Už viděla, jak zvýší pozornost mezi kamarády /téměř stejného věku/ ,když
přinese tak vzácný poklad.Číst sice ještě neuměla, učila jsem ji do sedmi let jen dle obrázků z knih a leporel, určených pro její věk.

Náhle vstoupila do role lékařky,čmárala recepty pacientům na volné listy
indexu.Vytržené putovaly dětským kolektivem. Hra se přenáramně vydařila,ovšem nastala otázka "Kam s ní?"Řešení se našlo.Společnými silami vykopaly v zemi úkryt u kostela Panny Marie, kde výtečná hra probíhala.Při příchodu domů nedala na sobě nic znát.Pohodová atmosféra v kruhu rodinném vydržela od pátku do nedělního odpoledne.
Maminka /výtečná kuchařka a cukrářka/  připravovala pro libost všech
pokrmy, střádala vše potřebné pro nedělní bratrův návrat na koleje do
Brna.Vše připraveno, chybělo pouze políbení s křížkem na čelo se stiskem ruky, když z bratrova pokoje zazněla rozčílená otázka:"Pro Bůh,
kam se poděl index, ležel mezi osobními věcmi?"
Pohoda se vytratila, nahradil ji zmatek a shon.Všichni začali usilovně
hledat.Čas neúprosně běžel.Celý byt naruby,index nebyl k nalezení.
Nikdo z nás si ve své horlivosti bratrovi pomoci, nevšiml mé dcery,zamlkle
sedící v křesílku a pozorující naše hemžení..Výsledek snahy celé rodiny
nulový.Bratr odjel se stresujícím pocitem zpět.Jelikož byl studentem s
dobrými výsledky, celou záležitost vyřešil v průběhu týdne.
Léta plynula, z mého bratra se stal uznávaný ortoped, operatér s primariá
tem.Dcera sálová sestra, zdravotnictví je jejich druhým domovem. 
Mámu i tátu již navštěvujeme pouze v poslední zahradě pro věčný
odpočinek.Slůvka díků pronášíme tiše s pohledem do oblak.Ovšem jako
rodina se často setáváme. 
Po neuvěřitelných třiceti letech dcera nevydržela tajit příhodu z dětství
a odhalila celé tajemství indexu.Jejímu doznání jsme naslouchali s údivem a různými pocity, avšak bez kárání, kterak líčila své pocity
z krkolomného hledání. Měla tenkrát na vybranou.Přiznání s vědomím co
by následovalo.Zvolila mlčení při představě, jak celá rodina hledá úkryt
pod zemí kostela,...
"Víš,Ty můj z nejmilejších.Věřím tomu, že Panna Marie index přijala
z mých dětských rukou a vede Tvůj osud doposud, nevyjímaje nás všech!"
Při pohledu jsme se všichni setkali s lesknoucím údivem v očích.
V závěru se ozval upřímný smích doprovázený společným objetím !


.