Dětský předvánoční okamžik

Vánoční cukroví po velkém vzpírání mojí maličkosti, uloženo v bílých,
vanilkou vysypaných krabicích je připraveno!
Pouze jejich část zeje prázdnotou. Čeká na košíčky s punčovou náplní,
oříšky zalité čokoládou zdobené mandlí.
Zjišťuji, že pro přípravu náplně postrádám čerstvě upečené piškoty
z místní cukrárny.

Vstupuji dovnitř, řadím se do fronty čekajících. Malý obchůdek je naplněn
k prasknutí milovníky sladkostí všeho druhu.

Zaměstnána sama sebou, myšlenkami, co mi chybí ke štědrovečerním
pochutinám / seznamy položek si ze zásady nepíši /, uslyším čistý dětský
hlásek zpívající koledy. Zpozorním.Zvědavost mě nutí k ohlédnutí se.
Za mnou stojí mladá maminka s čtyř až pětiletým chlapcem. Čekají v klidu
a pohodě, malý hoch si notuje jednu koledu za druhou. Připomene mi
mého vnuka před dvaadvaceti léty. Nevěřím vlastním uším. Krásný zážitek!
Zapomínám na čas, jen naslouchám.
Pohladím zpěváčka pohledem, v tom mě překvapí otázka mladé prodávající:
"Copak si přejete?"
Realita mě nutí k dialogu s prodavačkou.

K nákupu bez rozmýšlení přidám malou sladkost pro chlapce.
Jsem dojata
Spěšně s orosenými víčky odcházím, provází mě poděkování mladé
maminky s čistým, dětským pohledem.

Nespěchám. Rozžehnuté lucerny, chladivý vítr si vychutnávám plnými
doušky, stejně jako nezapomenutelný předánoční zážitek.

Nedá mi a cituji:

"Chraňme si naše tradice, které nás spojují.
Vždyť zpěv, hudba s mluveným slovem jsou stále pro život nepostradatelnými,..."