"Gentleman,.." /fejeton?/

Nyní již budu konkrétní.
Mnohdy si jeden svým rozhodnutím přivodí příjemnou či nepříjemnou chvíli...

Pokud je pro něj negativní, věřte, že potěší,ba rozesměje přítomné!
Jistě!
Událostí k smíchu je poskrovnu, srdečný smích se pomalu vytrácí...
Výsledek celé situace má pak v rukou "On", kterak ji uchopí.

Důvod - prostý. Kalendář oznámí den, kdy vás čeká lékařské vyšetření,
muž odjíždí za svými povinnostmi na celý den.Doma čeká vyprázdněná lednice a prázdný žaludek žadoní.Všichni víme, že hlad je nám nejlepším
kuchařem.
Cestou míjíte restaurant vonící všemi příchutěmi, radniční hodinové ručičky, se přehouply přes dvanáctou.

Něco Vás osloví:"Proč ne?"
Vcházíte do restaurace naplněné poledními hosty.
Ejhle!
Zde poloprázný stůl nabízí usednutí. Pouze krátce! S pozdravením a otázkou volného místa přisedne muž zralého věku se stejným přáním,"najíst se".
Bezděčně po objednávce pokrmu bloudím očima místností. Nechci být
nápadnou pro zvědavost někoho známého a jeho škodolibý úsudek!
"K čertu, je tomu tak!"
Beze slova se chopím příboru, hledím si svého talíře.
Po nějaké době uslyším hlas servírky inkasující svého protisouseda.
"205korun, prosím!".Pokračuji v jídle.
"No to Vám nedám..!" Pozvednu oči od talíře.
"Proč ne,prosím, 205 korun", stojí si na svém servírka.
Celá záležitost mi dochází, dusím se !
Zarudlý, vzpřímený soused pohodí kšticí. Nemůžu jinak, vmísím se s
vysvětlením do hovoru.
"No promiňte, já myslela.že patříte k sobě,...!"
Muž zaplatí svoji útratu, odchází.
Rozverná mladá servírka končí svůj výstup:"No nevím, proč by jste 
jako "gentleman" nemohl uhradit celou částku?"
Aniž bych zpozorovala nově přísedící paní u našeho stolu, doléhá
k mé maličkosti její upřímný smích.

Trapas dokonán!
Jsem na počátku svého fejetonku. Situace je v mých rukou...
Nekárám, nevysvětluji, pouze konstatuji:

"Pán vskutku není můj typ. Platím pouze za sebe!"
Se vší zdvořilostí mně vlastní - odcházím.