Tanec s překážkami

Žil jeden manželský taneční pár. Taneční pár je nutno zdůraznit, protože o to, v tomto případě jde. Za svobodna oba tancovali sedm dní v týdnu, po svatbě v sobotu i v neděli (když byly plesy). To stihli i dva plesy za večer (tedy do rána). Tak to zvládali s menšími ,,padacími problémy“ paní delší dobu, až jednoho dne přišel zádrhel. A pořádný! Nenápadně, ale jistě.
A to bez varování.

Při jednom parádním načančaném plese v místním pohostinství, když se paní vracela od výčepu, jí ujely nohy a ona spadla po třech schodech po zadku do tanečního sálu. Oba podpatky jí uletěly, každý úplně jinam. Boty zůstaly stát a ona taky, ale vsedě. Nastalo vzrůšo, sháněly se hřebíky a kladívko. Zajímavé bylo, jak rychle bylo vše opraveno.

Příští bál, který se odehrával v Ústí nad Labem dopadl o trochu lépe, při vstupu paní do tanečního sálu, uletěl jenom jeden podpatek. A zase se vše opakovalo – hřebíčky, kladívko. To už bylo moc i na manžela – kliďase. Při příštím tanečním procese probíhala velká kontrola podpatků u všech tanečních bot. A bylo rozhodnuto. V nastávajících tanečních obdobích, kdy dámy nosívají v kabelkách osobní věci (zrcátko, rtěnku apod.), naše paní nosila životně důležité dvě věci – hřebíčky a kladívko! To jsou mi věci!