Ples s

Jeden manželský pár chodil rád tancovat. Na zábavy, čaje, plesy a podobně. Bydleli na vesnici, hospodu s tanečním sálem měli přes silnici, takže nebyl problém si tam odskočit jen tak v šatech bez kabátu.

A tak jednou šli zase na ples i se synem. Všichni naparádění. Sedli si ke stolu, kde již seděl manželský pár.
Byl to velice solidní pár, pán byl akurátní, společenský, ukázněný. Tito manželé chodili do společnosti, tedy na ples jednou za rok. Paní sice netancovala, protože byla nemocná, ale její manžel ano a rád.

Tak kolem půlnoci požádal onen solidní pán naší paní o tanec. Byla to myslím polka. No, to neměl dělat v žádném případě! Naše paní byla divoch, dalo se předpokládat, že se něco semele. Taky jo! Jak se vznášeli po parketu, tak někdo (do dneška se neví kdo) švihnul podpatkem paní do slabin u kotníku. A ta letěla k zemi na záda. Za sebou vlekla toho pána
a byla z toho valná hromada. Muzika hrála, lidi koukali, někdo říká: ,,Tam nějaká ženská upadla.“ Syn oné paní bez vzrušení normálně prohlásil: ,, To je naše máma.“ Manžel paní byl v tu chvíli na frťanu, takže nic neviděl, což ho velmi mrzelo. No jo, ale ten akurátní pán, když se vyhrabal ze země, bóže, omlouval se, jako kdyby za to mohl on. Byl z toho celý špatný. Jednou za rok tancuje a takhle to dopadne.

Naše tanečnice z toho ale žádnou vědu nedělala, bolely jí sice nohy, ale dala se do pucu a tančilo se dál. Nebylo to poprvé ani naposledy, co skončila na zemi. Přitažlivost zemská byla její parketa.