Štěstí

Moje dětství nebylo hezké a bylo i smutné. Proto začnu až od svých 16 let. Na nějaký učební obor jsem musela zapomenout. Můj nevlastní otec si to nepřál, chtěl abych šla vydělávat peníze. Práci jsem si musela najít a zařídit sama. Jelikož jsme se často stěhovali, nebylo to pro mne vůbec lehké. Nakonec jsme se odstěhovali do Karlova u Lysé nad Labem.
 
V této malé osadě byl státní statek a tam nás všechny zaměstnali. Já pracovala v rostlinné výrobě, otec u koní, maminka v kravíně. Po několika týdnech mi nabídli místo závozníka u jednoho traktoristy no a ještě týž tok na vánoce jsme se vzali. Postupně se nám narodily tři děti a po dvaceti letech jsme se rozvedli.
 
Odstěhovala jsem se k mamince, která ale brzy zemřela a já zůstala sama. Vdala jsem se podruhé, narodilo se nám jedno dítě. Po dvaceti letech tu byl opět rozvod.
 
Nyní bydlím v domově pro seniory v Litoměřicích, kde zažívám věci, které jsem nikdy nezažila. Pro spoustu lidí jsou to věci naprosto normální, pro mne ne, znala jsem jen dřinu, od rodičů téměř žádnou lásku. Nikdy jsem nesměla chodit tancovat, o plese se mi mohlo jen zdát, teď tančím, recituji, zpívám ve sboru a dokonce se snažím trošku psát….Mám 4 děti a 5 vnoučat. Jsem ŠŤASTNÁ!!!