Střípek z minulosti

Datum je 19. Dubna roku 1945, pár dnů před oficiálním koncem druhé světové války. Dědovi byl pouhý rok a půl, když se v Lukovanech, ve vesnici 20km daleko od Brna, odehrál jeden z nejvýznamnějších dnů jeho života. Ve vesnici žíly tehdy dvě holčičky, 9letá Helenka a její sestřenice. Helenčina sestřenice, skoro stejně stará jako sama Helenka, často brala malé děti v kočárcích na procházky. Helence se představa, že taky vezme nějaký dítě v kočárku na procházku po vesnici velmi zalíbila, tak se spolu s její setřenicí domluvily s rodiči mého dědy, že ho vezmou ven. Nevěděly ale, že tento den bude pro jednu z nich osudný. Zrovna, když se procházely po Lukovanech s mým dědou v kočárku, letělo nad nimy armádní letadlo, které bylo stíháno jinými letadly. To letadlo které bylo stíhané, nevim jaké strany to bylo, jestli německé nebo spojenecké, potřebovalo ztratit co nejrychlej váhu, aby uletělo letadlům které ho pronásledovaly, tak se pilot rozhodl shodit všechny bomby, které sebou táhl, bez ohledu na to, kde dopadnou. Když začaly padat bomby na Lukovany, holčičky se lekly a chtěly se schovat u nich doma, na kopečku. Sestřenice Helenky běžela domů, zatím co Helenka neměla sílu na to, aby sama vytlačila kočárek do kopce. Rozhodla se tedy obrátit a jít z kopce. Tam pak na ně spadla bomba. Helenka, vážně zraněna, nechala za sebou převrácený kočárek i s dědou a běžela domů, kde pak bohužel za nějakou dobu vykrvácela, protože ve vesnici nebyl doktor, který by ji poskytl první pomoc. Až všechny bomby dopadly tak vesničané vyběhli ven z jejích úkrytů a našli 5 mrtvých, včetně Helenky, a převrácený kočárek s mým dědou vevnitř, který měl na krku velký krvavý škrábanec. Z počátku si mysleli že byl mrtvý, ale po chvíli zjistili, že je naživu. Později přišel doktor do vesnice a řekl, že se mému dědovi nic závažného nestalo. 70 let po tom, když můj děda šel na rentgen krční páteře, mu doktoři oznámili, že má zapouzdřenou kovovou střepinu, o délce 7mm a šířce 3mm, přesně tam, kde měl ten den v kočárku škrábanec na krku. O tom příběhu děda dlouho věděl a pravidelně chodil dávat kytky na hrob Helenky, která byla pohřbena na hřbitově v Lukovanech, ale nevěděl, že si z toho dne nachal i suvenýr.