Příběh mé rodiny

Moje prababička jménem Antonie se narodila v Uherskem Hradišti roku 1920, kde žila do svých devíti let. Právě v této době se začalo otevírat mnoho zemí. A někteří lidé v tom spatřili finanční příležitost a jeli tam zbohatnout.
Totéž chtěla udělat i rodina mé prababičky roku 1929, která se rozhodla jet do Argentiny. Celá jejich rodina, kromě nejstarší dcery se sbalila, a vyrazila do Německa do Hamburku. Odkud by je vzala loď do Buenos Aires. V Hamburku ale zjistili, že moje prababička má v oku infekci a kvůli tomu ji nepustili na loď. Jelikož její rodina byla rozhodnutá vyrazit, poslali svou dceru zpět do Československa a odpluli bez ní.

Cesta jim tam lodí trvala tři týdny. Její rodina doufala, že potom co zbohatnou se vrátí po pár letech zpátky do Uherského hradiště. Poté co prababička dorazila zpět do Česka, starali se o ní její prarodiče a později po jejich smrti starší sestra, která zde jako jediná zůstala.

Uplynulo několik let a její rodina v Argentině nezbohatla. Neměli peníze na to se vrátit zpět. Maminka si s Antonií posílaly dopisy. Například jí posílala punčocháče a panenky. Roku 1938 byla Antonie plnoletá a naskytla se jí příležitost přes červený kříž jet za svou rodinou. Ale to ona nechtěla, už si našla svého budoucího manžela a nechtěla opouštět svůj domov. Od té doby jí maminka musela dopisy posílat potají, protože její tatínek byl lakomý a asi moc peněž neměli tak jí nechtěl posílat drahé dopisy. Moje babička si myslí, že na ni chtěl zapomenout. Prababička se se svou rodinou už nikdy neviděla a oni tam zůstali celý život.

Prababička se provdala za Aloise. Ten měl ještě před svatbou syna Mirka z předchozího manželství. Bývalá žena totiž dítě zanedbávala a nechtěla se o něj starat. Proto začal Alois společně s jeho maminkou, usilovat o to, aby měl péči dítěte on. Alois si chtěl vzít prababičku Antonií, ale jeho maminka požadovala po prababičce Antonii, aby si vzala Mirka a starala se o něj, jako o vlastního syna. Antonie s tímto souhlasila, a za několik let se starala o své tři vlastní děti a jedno nevlastní. Jedno z těchto dětí byla i moje babička. Poté co byl Mirek dospělý a ženatý, na dveře zaklepala neznámá žena. A řekla: „Mirku já jsem tě chtěla vidět, já jsem tvoje matka.“ On ji odpověděl: „Já mám maminku v Uherském Hradišti. Já vás paní neznám.“ Zabouchl před ní dveře a už ji nikdy neviděl.