Loučení s podzimem

Svými sychravými rány, brzy zapadajícím sluncem za vrcholky Chlumů nás navštívil podzim. Přes poledne ještě sluníčko pohladí přehozené noční přikrývky na balkoně chaty, jeho sluneční paprsky se do nich ukryjí. Kdopak by se rád večer nezachumlal do provoněných povlaků?

Chata dýchá vůní sušených hříbků, zavařené okurky ukryté ve sklenicích stojí stráž na dřevěné podlážce u krbu. Čerstvě zrytá zeleninová část zahrady voní hlínou. Poslední barevné listy opouštějí své příbytky, maliny v koutě ovocné zahrady nastavují své plody v bohatých střapcích podzimnímu slunci. Přichází podzimní sklizeň. Ocúny a chryzantémy se pyšní svojí barevností. Magnolie v okrasné části před chatou, chce opět kvést. Domlouvám jí - Odpočívej! Brouzdám se barevnými listy v trávě jako malé děcko až po kotníky! Malý palouček mezi stromy plný něžných, voňavých fialek. Hladím je pohledem se záhony levandulí. Ostříhané květy odpočívají v bílé košině s lýkovou stuhou. Budou rozdávat svoji vůni na výstavě pro veřejnost při "Snění na hedvábí".

Kočky Bětka a Růženka již převlékají kožíšky, chtějí se laskat, cítí konec podzimu. Mám sly na krajíčku i když vím, že se o ně dobře postará má sousedka Danka. Budou mi chybět, trápit je v panelákovém bytě je ale nesmysl. Škoda!

Navečer u voňavé kávy usedám k přípravě a organizaci podzimní prořezávky a ošetření stromů.

Do týdne je velká akce zrealizována! Zadaná firma pečlivě plní své povinnosti. Velká borovice ořezána. Deset pater větví odpočívá na trávníku před chatou. Stříbrem třpytící se jehličí naloženo k odvozu.Ne však na skládku, nýbrž k přípravě věnců blížících se "Dušiček". Silně rozvětvená borovice se proměnila v  krásnou, pyšnou "Dámu". Pod ní odstraněná ryngle urputně zvětšila hromadu před chatou. Náhlé osvětlení celého prostoru včetně chaty mi dalo chuť vzlétnout! Miluji volnost v prostoru, hrátky s prohánějícím se větrem. Téměř polovina prostoru před chatou je plná větví! Nepříjemný pohled...
Přichází brigáda, Pavel se svou ženou Ilonkou. On coby "sekáč", ona jako "plnič větví do košů", já "spalovač".
"Jsou zlatí", říkám si.

"No né, to je krása!", obdivují nás sousedé z chaty pod námi.
Ivanka a Igor z Brna. O dvacet let mladší, přesto jsme si hned padli všichni do oka! Oboustranná pomoc je k nezaplacení.
Máme se rádi, co více si přát? Naše volné podvečery hýří vtipy, veselými příhodami u sklenky vína s mými pamlsky.
Po dvou hodinách posekáno, mladí odjíždějí za svými povinnostmi. Roztopila jsem stařičká kamna v chatě, současně krb na zahradě. S rutinou mně vlastní přikládám po otepích do "Kotlů". Oheň je mým přítelem, miluji ho!

Soused Igor si vyhrne rukávy / i když má sám potíže s páteří /, přichází s elektrickou pilou. Společně s mužem řežou silné větve, já neúnavně přikládám a shrabuji. Velká hromada mi mizí pod rukama, jsem v ráži.
V tom nejlepším se Igor zastaví, nechá se slyšet: "Poslouchej, ty jsi zcela určitě dcera spalovače", dále již hovořit nemusí. Přichází salva smíchu.

Než se slunce uloží ke spánku, po hromadách větví ani památky!
Pouze muž rozsekává špalky dřeva a ukládá je do dřevníku. Já s Ivkou
přikrýváme rostliny jehličím před mrazem, který již klepe na vrátka našich
zahrádek.

Druhý den, v neděli, všichni odjížíme autem, připoutáni nejen popruhy, ale společnými zavazadly se zbytkem větví. Igor mi splnil přání, přikrášlil je bílou barvou k výstavě hedvábí.My s Ivkou opatrujeme košinu překypující
levandulí na klínech. Muž vedle řidiče s okurkami. 
Nálada? Opět plná smíchu a vtípků.