Civilní služba místo vojenské

Vojenská služba existovala už odedávna. V Československu, a později v Česku, existovala základní vojenská služba už od samého začátku až do jejího zrušení v roce 2004. Do služby měli nastoupit všichni zdravotně způsobilí muži od 18 let, kteří zároveň měli dokončené vzdělání. Odklad mohli dostat např. lidi, co se rozhodli jít studovat vysokou školu. Zároveň od roku 1990 byla možnost místo základní vojenské služby nastoupit z různých důvodů na civilní službu.

Takový byl právě případ mého taťky. Ten nastoupil na civilní službu až ve 26 letech po dostudování vysoké školy. Civilní službu si oproti té vojenské vybral, právě proto, že nastoupil později, než bylo standardem, takže v této době už bydlel sám, tudíž si musel zároveň vydělávat a tedy chodit ve stejné době i do práce a taky se v této době už znal s mojí mamkou. Takže by se toto všechno nedalo zvládnout dohromady s vojenskou službou.

Civilní služba oproti vojenské měla své výhody, i nevýhody. Jednou z hlavních nevýhod byla délka trvání. Čas vojenské služby se postupně z dvou let zkrátil jen na jeden rok. Civilní služba byla vždy 1,5x delší než by byla délka vojny v té době. Můj taťka teda s civilní službou strávil místo jednoho roku osmnáct měsíců. Další nevýhodou mohli být i pravidelné pracovní soboty.

Obecně se civilní služba absolvovala v státních organizacích. Nejčastěji to byly práce jako pomocné síly do nemocnic, domovů důchodců nebo škol. Fungovalo to tak, že si zřizovatele daných institucí na úřadě zažádali o určitý počet „civilkářů“, úřad jim potom nějaké lidi přidělil. Taťka, který (jak sem už psala) měl vystudovanou školu a už pracoval, tak nějak doufal, že se na něj s nějakou civilní službou zapomene, a proto se tam ani nehlásil, jen čekal, jestli dostane nějaké předvolání. Když potom na toto došel čas, lidé na úřadě byli docela překvapeni, protože většina lidí si ji spíš chtělo odbýt rychle. Když tam svoji civilní službu řešil, zmínil se, že by potřeboval nějakou práci, která by se dala skloubit s jeho normální prací, a tak mu nakonec byla přidělena práce v knihovně a to konkrétně v Mahenově knihovně v Brně.

Tam nejvíce pracoval v šatně nebo na zakládání vrácených knih. Potom občas i ve skladě, kde se vydávaly objednané knížky a přes léto, obsluhoval v internetové kavárně (kde se vlastně žádná káva neprodávala a sloužilo to opravdu pouze pro lidi, co se chtěli připojit na internet).

Vedlo se mu tam dobře a byl tam i docela populární. Jelikož tam byl jako 26letý asi nejstarší civilkář, měl více zkušeností a znalostí než ostatní civilkáři, kteří čerstvě dokončili střední školu. Často třeba pomáhal i starším pracovníkům s počítači, se kterými v této době ještě (hlavně starší lidé) tak dobře neuměli. Také mu tam díky tomu více důvěřovali a tak mohl dělat i práce, ke kterým by ostatní civilkáře, ještě v podstatě děti, nepustili.
Nějaké výhody civilní služby byly např. veřejná doprava zdarma pro civilkáře. Specifická výhoda práce v knihovně byla možnost zadarmo si půjčovat z knihovny CD i potom, co soukromé půjčovny CD byly zakázány, jelikož si lidé potom Cédéčka vypalovali.

V této době už je pro většinu lidí naprosto nepředstavitelné, být po tak dlouhou dobu nucen buď to trénovat na případné nasazení nebo pracovat někde v podstatě zadarmo nebo jen za velmi symbolický plat. Tohle je ovšem to, co dříve musela většina lidí podstoupit.