CECHY 2

CECHY 2 Jednalo se o združení (bratrstva) řemeslníků a kupců ve městě, která svými stanovami upravovala detailní otázky provozování řemesla pracovní dobu, kvalitu výrobků, postihy za šizení a podobně. Cechy vytvářely jakési karteli, které vylučovaly konkurenci uvnitř města a udržení monopolu menšiny mistrů městských trhů. Vedle těchto zájmů ekonomických se bratrstva zúčastňovala náboženských i světských slavností. Bratrstva svými stanovami byla pověřena podporovat své členy v případě nemoci či úmrtí. Jednou z často dochovaných cechovních památek je cechovní truhla, tzv. matka pokladnice, která sloužila k uchovávání společné hotovosti a písemné agendy bratrsrva. Cechovní bratrstva měla svá vyčleněná místa v kostele, což odráželo jejich společenské postavení v rámci obce. Nejbohatšími a nejpočetnějšími řemeslníky v Unhošti byli řezníci, kteří vytvořili samostatný cech již ve 2. polovině 16. století. V době předbělohorské byli patrně cechovně organizováni ještě před pekaři a mlynáři. Mlynáři měli svou vlastní pečeť od roku 1630. Mlynářství bylo výrobním odvětvím, které vedle zemědělské produkce zároveň určovalo i demografický rozvoj regionu. Vodní pohon se stal několik staletí jediným využitelným energetickým zdrojem ke zpracování zemědělské obilní produkce. Mlynáři na potoku Loděnice (Kačáku) jsou zmiňovány již v 15.století. Díly svoji mechanizace mlecího zařízení zejnéna v 16. století, byly využity i dosud nevyužitelné vodoteče jakým byl i Černý potok. Výrazné omezení cechovních práv přinesly Josefinské reformy, přesto byly cechy formálně zrušeny až v roce 1859. V Unhošti tehdy bylo 5 cechů: 1. Cech mlynářů 2. Cech kovářů, kolářů, truhlářů, bednářů, zámečníků a sklenářů 3. Cech hrnčířů, tesařů a zedníků 4. Cech pekařů a krejčích 5. Cech ševčů Mimo cechy zde provozovali své řemeslo jeden sedlář, řemenář, kožešník, tkadlec a dva provazníci. Jiří Pergl CECHY VŠEOBECNĚ