DIVADLO    V UNHOŠTI                                                       
 
1828 DIVADLO SE  HRÁLO NA OBECNICI. KDE  BYL CHRÁM THALIE. SPOLEK TVOŘILA MLÁDEŽ.
 
 
U N H O Š T Í      O C H O T N Í C I
SEHRAJÍ V ÚTERÝ DNE 27. LISTOPADU 1917 DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ VE PROSPĚCH VDOV A SIROTKŮ PO PADLÝCH VOJÍNECH A NÁRODNÍ JEDNOTY SEVEROČESKÉ V SÁLE U ČERNÉHO KONĚ V UNHOŠTI
J E D E N Á C T É   P Ř I K Á Z Á N Í
. VESELOHRA OD F.F. ŠAMBERKA
 
Hráli: Osvald,  Hokůvová Z., Ella Mejstřiková, Ferda  Zdrůbek, J.Čejková, Mejstřík,Novák, Lang,Hausenblass, Jiří Daneš,Mifková,Bauer,Fišer
                                                Hudba  unhošťská.
 
TĚLOCVIČNÁ     JEDNOTA  „SOKOL   V UNHOŠTI
sehraje v úterý dne 28.října  a  9. listopadu 1919 v nově upravených místnostech Sokolovny  divadelní představení:
 
 
P R O B U Z E N C I
Historické drama v pateru dějství od Františka Adolfa Šuberta
Hrají
Barcal Hochman,Šmídová, Truksa, Makovec,Zyková,Procházka,Daneš, Přibyl,Nedbal,Mejstříková,Zdrubecký,Řečínský,Hofbauer, Fanta,Hlouška,Rohla
 
Sokol v Unhošti pořádá v pondělí 8. prosince 1919 divadelní představení
R O Z K O Š N Á   P Ř Í H O D A
Veselohra o 3 jednáních.Z francouzštiny přeložil G.Schmoranz
Hrájí: E.Mejstříková,D.Majer,J.Makovec.D.Zdrůbecký. A.Procházka.J.Hlouška.R.Fanta,A.Přibyl,V.Zeilman,J.Brousek,B.Šmídová,
F.Vodičková,A.Brašnová,Sl.Kárová,Jož.Vodičková,L.Kárová,M.Kafková.,
Děj na zámku v Louvreaines a Chautelouru.
Školní dítky přístupu nemají.
 
To už je v roce 1920
1.    ledna 1920                             Jirásek.                LUCERNA
26.  března 1921                         Stroupežnický.   Název  není   výnos pro Č.kříž 
 
 1.  května 1922                         Dramatický odbor  tělocvičné jednoty Sokol 
v Unhošti  sehraje ve prospěch hladovějících Rusů divadelní představení Viktora Krylova, komedii o jednom jednání  
                                      MEDVĚD NÁMLUVČÍM  
Hrají:  V.Zeilmann., O. Zeilmann ,M Vondráčková, A.Píša.
 
                                        PANÍ MINCMISTROVÁ               
                  Veselohra o jednom jednání od Ladislava Stroupežnického
 
Hrají:J.Makovec, B.Šmídová,L. Kárová,A.Píša, Titus Hofbauer,J.Kokeš,
F Vodička,A.Barcal,O.Zeilman, M.Vondráčková,F.Řečínský,J.Hochman.
Ceny míst: Křeslo 5.- Kč, I.místo 4.-, II.místo 3.-, k stání 2.-Kč.
 Lístky v předproději v Bio kanceláři.
 
 SOKOL V UNHOŠTI.
14.  března 1923                                                    Královská   výsost.
napsal W.Somerst – Magham. Přeložel Karel Hašler, O třech jednáních.
Hráli. Mifková, Truksa, Seifertová, Fanta,Hejduk,Šmídová,Kryzl,Rössler,Píša,Rohlová,Müller, Vondráčková,Mejstřík,Kafková,Langer.
Předprodej v papírnictví Viléma, Herrmanna.
 
 1.  května 1923                          Jirásek:             Lucerna
Hráli. F.Schwarcová,A.Hořejší,F.Mazura,V.Bergl, B..Šmídová.L.Sefertová, A.Krysl.F.Řečínský,F.Langer,B.Ulman. V. Černý,A.Mifková, A.Hejduk, bratři
V. a O.Zeilmanovi,R.Fanta, V. Mejstřík,L.Kárová,B.Müller, A.Píša.
Předprodej V.Herrmann:   
 
 Dramatický odbor Sokola v Unhošti.
15. července 1923
  
                                       POTASCH A PERMUTTER
                                                   ( F I R M A )
Napsali M.Glass  a C..Klein, přeložil Š.Živný.
Hráli: Zeilman, Ráž, Fanta,Hejduk, Krýsl,Vančura, Klatovský,Mazura, Ulman, Taussig, Šimek,Šmídová,Nekvapilová,Škachová, Vondráčková, Kárová. Hausenblásová, Čáslavská.
 
Dramatický odbor Sokola
28.  září 1923                           Petar Petrovič. L I J Á K
Hráli: Hejduk,Kárová,Zeilmann,Mazurová,Ráž,Nekvapilová, Šmídová,Škachová.
 
            
28.  května 1924                         Fr.Langer:          Velbloud uchem jehly
  4.  dubna  1926                                                    Dědečkovy housle
28.  srpna   1927                               Skružný        Románek na horách 1927                                                                            
                                                                              Česká srdíčka.
                                                                               Naše krásná Pepička.
 
                   1928                      Hais-Týnecký:  Na Pancíři.Komedie plvá otců.
                                                 Slečinka z bílého domečku. Jeden si jí musí vzít.
                                                  Bláznivá Lenka. Ustříhnuté mikádo.
 
                    1935                     Rolland.Vlci.
                    1939                     Stroupežnický. Mikuláš Dačický z Heslova.
 
 17.  června    1939                  Mikuláš Dačický z Heslova hostuje Zd. Hofbauer
 29. listopadu 1939                 K. Snížek .Příklady táhnou.
 
  3 . října       1940               Reismanová:Poslední muž
17.  května    1940               Stroupežnický.Mikuláš Dačicský z Heslova režie
                                             Zdeněk Hofbauer.
18.  května   1940                Tůma :Pasekáři režie J.Just
11. července 1940
 7.   září        1940                 Jirásek.Vojnarka  režie Zeilman
19.  září        1940                 Ridley: Půlnoční vlak  režie Just.   
 3.   října      1940                  F.X.Svoboda.Poslední muž
      červen    1940                 Dětští herci.
                                             Pyšná princezna režie Kašparcová, třídní učitelka
                                              4. ročníku v Komenského ulici.
                    1940                  Jak Kašpárek vysvobodil princeznu režie Marat.
Do roku 1945 se nehrálo, byla 2. světová válka.
20. prosince 1945                 Prijet. Šťastný věk.
 
Ředitelem kočovné společnosti byl Jiljí Krämer  a hra ve které Vojan vystupoval se jmenovala „Dobrovolník z Prahy“, tím zpřesňuje Šefčík-Šmíd Hochmanův článek.v Unhošťsku 1938-1940.
 
1828-1895 Spolek divadelních ochotníků. První stánek byl v restauraci na Obecnici.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bohumil Radil   jeden z jeho režiséru. Narozen  1899 , zemřel  1967 v Praze.
 
Vzpomínky napsala dcera Eliška Freiová – Radilová, U krbu 9. 10 000 Praha 10.
21. 3. 2005, po setkání divadelníků v Unhošti.
 
Bohumil Radil se začal intenzivně věnovat ochotnickému divadlu až po  2.světové válce, i když přední si  občas s ochotníky zahrál. Na  Podkarpatské Rusi, kde pracoval  jako finanční úředník, a kterou musel  i s rodinou, opustit na začátku války. Po přechodných pobytech u příbuzných nakonec zakotvil v Unhošti a v Unhošti ochotnickému  divadlu opravdu  „propadl“
Především v době 60. let minulého století.kdy byl vyhledávačem herců, hledačem vhodných
her, organizátorem divadelní činnosti a především režisérem .Byl nadšencem o němž jeho manželka oprávněně tvrdila, se spíše než s ní oženil s divadlem.
Jeho nadšení a snažení mělo i politický podtext. Divadlu se začal intenzivně věnovat v hodně temné době naší novodobé historie. V době, v níž byli v Unhošti lidé zbavováni zaměstnání i majetku, vystěhováni ze svých domovů. V době, kdy přestávali mluvit i se svými sousedy a uzavírali se do kruhů svých  rodin. Ochotnické divadlo v té době nabízelo prostor ke scházení se  a k společnému vytváření. Bylo místem kde bylo příjemně a veselo a kde se zapomínalo., či spíše, nemyslelo na pochmurnost doby. Ne že by byli všichni ochotníci stejného politického smýšlení, ale „ politikum“ se nechávalo před dveřmi zkušebny.Myslím ,že právě ta pochmurnost doby. jakoby paradoxně, přispěla k rozkvětu unhošťského divadla. Nebylo těžké získávat nové herce, tvůrce i stavěče kulis. Lidé se sami hlásili, chtěli si účastnit.. Role se učili i ti s orší pamětí. Tančit a zpívat se snažili i ti, kteří k těmto  činnostem nebyli příliš dobře vybaveni. A ti ostatní sháněli  rekvizity, stavěli kulisy, prostě dělali co bylo potřeba.
Nejprve se otec pustil do režie činoherních kusů.hrála se Lucerna, Mordová rokle, Maryša, M.D.Rettigová. Později přešel k režii operet. Změna v orientaci unhošťských  ochotníků na
operetu  byla  dána  příchodem manželů Klasových z Kladna.Oba dva  ing. Ladislav Klas i jeo manželka Jarka, byli velmi muzikální. Oba přišli nejen s nápadem hrát operetu, ale přivedli do Unhoště i řadu svých známých muzikantů.- Přivedli zpěváky i hráče na různé hudební nástroje, kteří vytvořili základnu sólistů i základ orchestru. K nim se postupně přidávali Unhošti a  najednou zde byl dostatek domácích i přespolních sólistů, sbormistrů, tanečníků i hráčů v orchestru. A protože každá pořádná opereta musí mít hodně účinkujících a musí být výpravná, rozrostlo se unhošťské ochotnické divadlo o další desítky lidí., kteří v tomto prostoru našli radost, pohodu i nové přátele. Hrál se Taneček panny Márinky a klasické operety Hraběnka Marica, Země úsměvů, a Polská krev.
 
Napsala dcera Bohumila Radila v květnu 2005-07-17
                                                                                                          Eliška Freiová, Radilová.
 
O tomto období nejsou nikde žádné zápisy
Pár nadšenců se sešlo v dubnu 2005 v Městském muzeu aby zavzpomínali a zapsaly toto období. Byli to členové kteří divadlo v té době hráli, nebo se o něj zajímali.
Anička Šimková, Zdena Maternová, Jan Spilka, Robert Javůrek, Jana Vejvodová Naďa Stejskalová, Jiří Pergl, ředitel muzea Marian Krucký a přijely dvě hlavní osoby Jiřina Valtrová provdaná Šimánková a Eliška Radilová provdaná Freiové.
Přibyly další doklady o této době.
 
 
 
 
DIVADLO  V  UNHOŠTI..
 
Pátrání po počátcích divadla v Unhošti odhalí celou bídu snahy o zmapování činnosti nepříliš vzdálených předků. Z drobných, zpráv shromažďovaných víceméně  náhodně objevených druhotných pramenů  se dovídáme o nenávratně ztracených, či kdesi  hluboko zasutých. Je nenahraditelná škoda. protože i tyto drobty minulosti dokazují nečekanou kultivovanost  tehdejší společnosti. Podle  četnosti a obsahu zpráv také tuto studii dělíme:
 
PRAVĚK (1828 – 1902)
Základním dokumentem tohoto období byla  Pamětní kniha ochotnického divadla. Kronikářem je Josef František Neuman. Ochotnický spolek působil v hostinci Obecnice, kde mladí ochotníci upravili sál pro divadlo.
Známe jejich jména. Byli to slečny Marie Schürerová, Kateřina Urbanová, Terezie Čáslavská a pánové Josef Urban (pozdější purkmistr), František Škach,, František Urban, Hynek Havel, Antonín Štěrba, Josef Schürer,.V čele spolku byl bývalý kancelista Josef Špringler, který také spolek podporoval.Divadlo mělo plátěnou oponu, kulisy se malovaly na papír a jejich životnost byla velmi malá..
   Roku 1836 přišel do Unhoště vlastenecký kněz páter Antonín Brož, který byl zde do roku 1840 kaplanem.Ujal se ochotnického spolku. Byla to doba rozkvětu. P.Brož našel znamenitého pomocníka v sládkovi místního pivovaru Janu Pichlovi. To byl bratr lékaře a buditele Josefa Bojislava Pichla,. Páter Brož byl i  dobrým malířem a tak, i když nejsou přímé důkazy, lze uvažovat, že maloval i dokonalejší dekorace. Spolek měl 19 členů. Čistý výnos z her byl věnován na dobročinné účely.Pečlivým správcem majetku spolku byl lékárník pan Jan Barcal.
 Teprve v roce 1841 zaznamenal kronikář i tituly her,Štěkavec od J.N.Štěpánka, podle Raupacha upravil J.K.Tyl. Dva přátelé a jeden kabát, Hastroš, Fučík,aneb Kam vítr tam plášť.
V následujícím roce (1842 ) se hrály hry, Třináctý plášť,Kuliferda, Žlutá zimnice, Kéž bych se byl neženil, Za živa mrtví manželé od Štěpánka, Klicperův Divotvorný klobouk,Nevinní viníci od Hýbla. Byl tedy repertoár spolku téměř výhradně veseloherní, hrálo se jen v zimě.O to více udivuje počet nastudovaných her, mezi nimiž byla doba 2 – 3 měsíce. Tím bohužel naše vědomosti o spolku končí, proto že jsme čerpali z toho co ze ztracené knihy vybral a zachytil v článku Nenaplněná výročí, uveřejněné ve Zprávách Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti.
č.2 (34) z roku 1958. Václav Šefčík. Dnes je kronika, kterou měl k dispozice nenávratně ztracena.
 
D O B A   T E M N A  ( 1850 –1902 )
O  této době máme tak málo zpráv, že název odstavce je plně oprávněný. Co je platné Šefčíkovo zjištění, že kronikař- dosud jim byl Josef Neuman, od roku 1865 zapisuje nejen názvy her, ale uvádí i obsazení. Vyjmenovává kronikáře. První zapsal jako poslední rok 1866. Pak se kroniky ujal František J. Frabša, který dovedl zápisy do roku 1878… Frabšu nahradil Antonín Barcal, který končil rokem 1898. Ke vzteku a zoufání jsou slova Václava Šefčíka v závěru jeho článku. „Je to zajímavá přehlídka her a herců na stránkách této kroniky a kniha je sama dokumentem, jehož význam je pro kulturního badatele nesmírný“
 
Unhošť a Národní divadlo
 
Zájem a snad i určitá zásluha provázela v Unhošti Národní divadlo  počínala sbírkami na jeho stavbu, kde unhošťský okres je jmenován mezi několika největšími dárci, kde obnos přesáhl částku 1000 zlatých. (Například jen v malém klášteře v Hájku se mezi řeholníky vybralo 122 zlatých).
Domníváme se ,že i tato episoda z historie boje za nezávislost Českého státu ukazuje vztah Unhoště a celého okresu unhošťského  k českému divadlu a proto do historie  unhošťského  divadla právem patří.
.16. května roku 1868 v den slavnostního položení základního kamene k stavbě Národního divadla bylo mezi 150 000 účastníky i jezdecké banderium z okresu unhošťského Předcházely tomu když pečlivé přípravy, jichž se zúčastnilo celé městské představenstvo a v široké veřejnosti proběhla sbírka. Její výnos neznáme, ale jen v malém klášteře v Hájku bylo mezi františkány vybráno 122 zlatých. Tato slavnost byla počátkem celé  řady taborů lidu, vesměs rakouskými úřady zakázanými.. Byl to počátek persekučních procesů, které měly jedno základní provinění – účast na banderiu. Pokutami  a vězněním byli postoženi i lidé z okresu.Referoval o těchto procesech Jakub Arbes v tisku a zařadil tyto  články do knihy Pesekuce českého lidu.
 
Před tím za ohromného zájmu veřejnosti se konala v Unhošti slavnost svěcení jeho praporu. (Tato vzácné památka je chována v muzeu Národního divadla).
Banderium sehrálo kladnou úlohu i ve volání po obnově státních práv  českého národa.. Účastnilo se táborů lidu, vesměs c.k. policií zakázaných. (účastníci využili každé příležitosti, aby rakouskou policii tahali za nos falešnými místy srazů).
 
Hosté unhošťského divadla
Jistě bylo hostování slavných herců podle tehdejšího zvyku více.
Do historie unhošťského divadla se zapsali zvláště dva herci, kteří patří k legendám českého divadla.
První je Eduard Vojan. Zcela jistě v jeho poměru k Unhošti sehrálo jeho přátelství s místním podnikatelem a statkářem Jindřichem Karsem. Kars pocházel z bohaté židovské rodiny Karpelesů z Velvar a později z Kralup. Jako mladík utekl proti vůli otce ke kočovné společnosti, kde byl angažován i Vojan. Oba byli stejně staří a po odchodu Vojana od společnosti převzal Kars jeho role. Dokonce jeden antisemitský plátek tvrdil, že Vojen je vlastně Karpeles. po dvouletém dobrodružství si otec pro Jindřicha dojel do Opavy a přivezl ho domů. Kars na divadlo a herce ani jako vážený občan města Unhoště nikdy nezapomněl S Vojanem ho nadále pojilo úzké přátelství.
Eduard Vojan se k Unhošti přiblížil ve třech etapách.
Ta první, která pro jeho život měla rozhodující význam, začala. v roce 1869 v č.p. 21, kde míval pan Paták kamnářství. Vojan přijel do Unhoště vlakem a hledal ředitele herecké společnosti, která tady právě působila.- Ten bydlel ve zmíněném domě. Požádal o angažmá a byl odkázán na intendanta společnosti, jmenoval se šlechtic z Infeldu a bydlel v hostinci, který tehdy nesl jménu Zur goldenen Sonne. Byl přijat a 24. února 1869 poprvé vystoupil jako člen herecké společnosti
Na tyto začátky vzpomínal Vojan i později, když si navykl  studovat role na dlouhých procházkách v okolí Prahy. Vydal-li se naším směrem, končil obvykle obědem v hostinci Obecnice. Následovala tradiční viržinka při kávě.
Třetí pouto k Unhošti tvořilo přetrvávající přátelství Vojana s Karsem. Ten po dvou létech u divadla po zásahu otce věnoval vojenské dráze, ale jako nadporučík armádu opustil a věnoval se hospodářství na statku, který mu koupil děd v Unhošti  i podnikání.
Druhým slavným hercem, který měl vztah k Unhošti, Josef Šmaha ,byl herec a režisér Národního divadla v Praze. Bývalý ředitel divadla v Sofii Také on byl přítelem Karse, kterého tituloval „kolego“, i když není známo, že by byli kdy spolu v angažmá. Vztah ke Karsovi byl silnější než u Vojana, Šmaha pobýval v Unhošti velmi často a když ovdověl, usídlil se zde i na několik dní. Radil se s Karsem i o své (asi nepříliš utěšené) finanční situaci. Pohostinsky vystupoval s unhošťskými ochotníky i režíroval jejich hry. Nedá se říci, že byl u amatérských herců příliš oblíben pro svoje diktátorské způsoby.
Historie divadla v Unhošti.
 
1828
 Založen předchůdce spolku ochotníků v Unhošti. Toto datum je uvedeno v pamětní knize spolku, dnes ztracené. Ze zpráv kdo tuto knihu znali, se nedá zjistotou říci,zda a jakou činnost spolek vyvijel. v prvních létech.
1836
 Do Unhoště přišel kaplan P. Antonín Brož, který se stal duší spolku. Maloval kulisy, režíroval, hrál. Spolek měl sídlo v hotelu na Obecnici. Kde členové zřídili jeviště.
1841
 První rok byly zaznamenány tituly her.
J.N. Štěpánek,Štěkavec, J.K.Tyl, Dva přátelé a jeden kabát (podle Raupacha ) Fučík aneb kam vítr tam plášť.
1842
J.N.Štěpánek.Kuliferda. – Zlatá zimnice.- Třináctý plášť.- Kéž bych se byl neženil. –
Jan Hýbl: Nevinní viníci,-  V.K.Klicpera: Divotvorný klobouk.
Tímto rokem končí znalosti divadelní činnosti, dále až do konce století jsou zprávy kusé. Zprávy o organizačních záležitostech, ostatní je ztraceno spolu s kronikou a dalo by se odhalit jediné, studiem v okresním archivu, kde by měly být doklady o žádostech k provozování her.
 
1828 – 1895 Spolek divadelních ochotníků.
Hrávalo se na Obecnici a U černého koně.
1995  27.1. m. Kovář: Narození Páně, sehrálo žactvo školy.V tomto roce se divadelní spolek rozešel.
1901  Hilbert.Vina.  (Sokol) snad také 1902
1910  přistavěny šatny a prostorné jeviště.
Hrála se zde Šimáčkova hra: Jiný vzduch kde  hrál Josef Šmaha.
1907 Dramatický odbor sokola, převzal včetně jeviště i inventář.
10.3.1907  Štech:Třetí zvonění.J.J.Kolár: Pražský žid.
1914 v restauraci u Lípy společností Jana Rotta zde byla sehrána divadelní hra
Dellacourt Trihouet,  Slepá nevěsta aneb Pařížský ďábel.
1911 28.2. - Směry života,  Sundermann, Domov, 10.4.Štolba, Její systém a 20.11. Na letním bytě. Flachsmann Vychovatel.
V tomto roce vznikla konkurence v podobě divadelního kroužku  Dělnické tělocvičná jednoty (DTJ) v roce 1910 čítá 30 členů, pod vedením Václava Kodeše. Kroužek  později nese název dramatický spolek K.J.Tyl, toto jméno bylo vyznačeno ve štítě nad vchodem do dvora u hostince pana Naumanna (U černého koně), později hotel „POŠTA “ , 1911 přistavěno divadlo
Dále je přestávka až do roku 1920
V roce 1914 hrála v Unhošti kočovná společnost Rottova (viz výše).
Za 1. světové války se nehrálo
1.1.1920 Jirásek: Lucerna, 28.10.1920. Vrchlický:Noc na Karlštejně.(Ve prospěch  Československého červeného kříže).
1921 26.března – Stroupežnický: Sirotčí peníze,  (Sokol - opět pro červený kříž)
8.8.1922 ZNOVU ZALOŽEN SPOLEK TYL. Hra Stroupežnický: Paní mincmistrová 2. května A.P. Čechov, Medvěd.
Pamětní kniha tohoto dramatického  spolku „ Tyl“ je vedena od roku 1922  do 1930,  kdy tento divadelní spolek zanikl..
22.2. 1923 Štolba: Zlatá rybka. 4.2. 1923 Kotzebue: Zápas o nevěstu.( spolek Tyl)
28.5.1924 František Langer: Velbloud uchem jehly.
1924 zakoupila sokolská jednota od socialistů loutkové divadlo s kterým obveselovala drobné diváky, již 28.10. 1924 se hrálo první představení
.29.3. 1925 Rudolf: Týden v tichém domě. ( Tyl )    4.10. 1925)  - J. Pulda: To jsem sám rád.
25.10 1925 Alois Jirásek Emigranti. (TYL) 7.11.25.Štolba. Závěť.
1926 –21.2. ( spolek Tyl ) – Střevíček panny Markéty.J. Pulda. To jsem sám rád, 25.10. 1926.,  4.4.1926 Dědečkovy housle. 23.5.26 Skružný: Zázračný panák, (Tyl) 24.5.26 Skružný: To byla noc.
25.7.27  U bílého koníčka ,3.10. Koflíček Marie Terezie,26.12. 26,Skružný.Falešná kočička. (Tyl)
28.8. 1927 Skrčený Románek na horách  Česká srdíčka. Naše krásná Pepička.
1927 Hradčanský.vesnička pod Šumavou, 13.3. Mařík. Švejk má dvojčata.
 1.5. Vrbenský,   Ššfer,
12.6. Eořt.Tulácká krev., 6.7.Skružný: Lázeňská vila,17.7.Andulka šafářová. Já se ženit nebudu.(Tyl).
1928   Šváb: Zlatý důl, Hais: Pán biskup Šubert. Jan Výrava, Kouzlo májové noci, Děti z notesu.
Štolba: Závěť:  do roku 1930 průměrně  2 hry v roce.Tímto rokem pamětní kniha končí.
1928 Ještě byly hrány hry a nevím kde  Hais Týnecký: Na Pancíři.Komedie plná otců.Slečinka z bílého zámečku.Jeden si jí musí vzít.Bláznivá Lenka.Ustřihnuté mikádo.
. Záznamy jsou do roku 1930, kdy  v průměru roku bylo sehráno až 20 představení, loutkového divadla.
1935 
Rolland:VLCI (sokolovna)
1936 Dva dopisy z Lán a Velké Dobré kde byly sehrány divadelní představení v květnu 1935
unhošťskými  divadelnímu ochotníky asi od Fr.Langr: Jízdní hlídka, neví kdy se to hrálo v Unhošti. Jsou zde z představení fotografie, které věnovala paní  Anna Šimková. rozená Jungmannová.
 
1939  hry:  Stroupežnický:  Mikuláš  Dačický režie Hofmann.
29.11.39, Snížek:Příklady táhnou. režie Hluchý,
17. května Stroupežnický:Mikuláš Dačický
18. května 1940, Tůma: Prasečkáři,režie Josef Just.
11. července 1940 M.A.Šimáček. Jiný vzduch režie Zd. Hofbauer.
17..června 1940 Stroupežnický: Mikuláš Dačický  hostuje Zděnek Hofbauer. a režie,
7. září 1940 Jirásek:Vojnarka, režie J.Zeilman.
19. září 1940 Ridley. Půlnoční vlak režie J. Just.
 3.října. F.X.Svoboda.Poslední muž.režie M.Hluchý.
30.10. 1940 Riesmanová: Poslední muž.
červen 1940 Pyšná princezna, režie Ludmila Kašparcová učitelka ze školy v Komenského ulici, herci, žáci 4.ročníku této školy.
1940 Jak Kašpárek vysvobodil princeznu režie J.Marat.
Dále byla válka veškeré zábavy zakázány.
První hra po 2. světové válce:
20.12.1945   Prijet: Šťastný věk.
18.3. 1947 Piškor: Radostná událost.
11.6 1947 Tomanová: Zvony mého města. režie Kovařík.
17.3.1949 Jirásek.Magdaléna Dobromila Rettigová, režie B.Radil.
16.5.19951 Jirásek:Lucerna. režie B.Radil.
3.7.1952 Pavel Pásek:4 : 0 pro ATK   režie F.X.Dítě  Pod hlavičkou Dramatický odbor závodního klubu státní traktorové stanice v Unhošti
17.10. 1952 F.X.Svoboda: režie Viktor John. také pod závodním klubem STS.
26.12 .1952  Macháček.Ženichové režie B.Radil  taktéž pod STS.
7.   3. 1953  Mrštíkové:Maryša, režie B. Radil  aj. Malý  (STS)
21 .3  .1953   Oskar Nedbal:Polská krev   režie B.Radil,(hrála se také v Bratronicích.
27.11.1954    Moliere :Lakomec, režie Miloš Urban,zájezdový soubor OD ZK ČSSS
21  .5 1955.  Vlasta Petrovičová.Děravá škorně. .
          1955   Léhár : Země úsměvů. Kalmán. Hraběnka Marica.  DO ZR ROH ČSSS
6  .4  1957   Jarka Bílý.srdeční injekce režie B.Radil JDTO dramatický odbor Unhošť
21 .91957  Leon Ascher. Taneček panny Márinky.režie Hoffmann Divadelní odbor tělocvičné jednoty Dynamo.Orchestr vlastní.
14.12. 1957 . L- Rachmanov: Profesor Poležajev  režie Kuldásek.
19. a 20.4. 1958 Šamberk – Hašler: Podskalák opereta režie Hoffmann
29.11.1958  B.B.Shaw:Pygmalion, režie Just.
1961            Fráňa Šrámek:Léto, režie Just.
1962           Březovský:Nebezpečný věk.
Touto hrou skončilo divadlo v Unhošti a zatím nikdy se neobnovilo a je rok 2005
 
Nejvíce režie Bohumil Radil ,Josef Just, Fr..Hofmann,J. Melen ,Miloš Urban, Jaroslav Malý,
Hráli:
Sklenička, Klasová Melen, Knotek, Petříková rozená Radilová podruhé Freiová, Smejtková, F.X.Dítě, unhošťský farář, Ladislav Domkář,Ladislav Kuldásek, Píša  ,Viktor John, Kotlář, Miloš Urban,Kopecká, El. Lomová, M.Šarchová,Jiří.Valter .Jaroslava Justová .Marie Křiváčková, Blažena Priknerová, Anna Paterová ,Marcela Urbanová ,Alena Jiříčková, Petr Černý, ing. Ladislav Klas, Karel Sedláček kostelník, Pavel Majer, A.Novák, Berta Zeilman
F.Hoffmann,Vlasta Kyliášová, M.Dohnálková,J.Hemerková,J.Knotek,Štěpán Netík, J.Zykán, Jan Spilka, Ferdinand Frič, M.Franková,,M.Krejčí, Jana Polášková, Věra Podracká,
V Dvořáková, Jindřiška Haňková. Věra Hofbauerová, Zdeněk Homolka,Václav Juna,Sláva Malý (Jaroslav),Josef Sýkora, L.Veselka, Daša Kozlová, Vladimíra Kuldásková, Milda Kopta, Robert Javůrek, J. Juppa ,Josef Turč , Božena Juppová ,M.Jakubcová,Jan Tesárek ml. J.Procházka, Růžena Hubičková,Josef Čížěk,Josef Šefčík,J.Sýkora, Jiří Kalvo, Jaroslav Chaloupka, absolvent konservataře ,H.Bokrová, absolventka konservatoře, da, ing. František Petřík ,Jaroslav Pechač,J.Kalvodová, Eva Junová,M..Zykánová,Marie Urbanová,n.Knotková, J.Sedláček,Hana Šnoblová,Eliška Bulisová.Zdeněk Železo,J.Venkrbec,M.Tůma, a vojíni z Čeperky.
Zpívalí Boža Vronský,Hermína Hofmannová,-Brožová,Eliška Radilová,Jarka Klasová.
 
Stroupežnický.: Mikuláš Dačický a Příklady táhnou
1940
sehrány dvě školní představení  Jirásek: Vojnarka a  Příklady táhnou, .celkem 7 představení.
Výstřižek z novin, není uváděn rok ani v kterých novinách to bylo. Gramofon a dřevění herci,.Opera na scéně loutek - nadpis.Zajímavý pokus loutkářů v Unhošti.
V Unhošti sehrál pětkrát představení, „Prodané nevěsty , Loutky byly oblečeny do věrných napodobenin národních krojů a scény byly upraveny, přesně podle původní výpravy, na Národním divadle. Představení bylo doprovázeno přenosem hudby a zpěvu z gramofonovývh desek ve známém nahrání Ostrčilově. Představení shlédlo 1 200 návštěvníků.Jako hříčka je to jistě zajímavé, ale poslání loutkového divadla je jinde.
V roce 1971 sehrál s těmito loutkami opět J. Just operu RUSALKA,. V sokolovně jen jednou Loutky byly 1m vysoké. Další představení zakázáno z ONV Kladno pro odpor oficiálních míst k režisérovi Justovi.
11.dubna 1926  se zabořily první lopaty k vybudování divadla v přírodě toto místo objevil Jaroslav ZELENKA v úžlabině za Suchým mlýnem, ochotně zadarmo dal k dispozici majitel pan BOZDĚCH.
První představení mělo být 25,7,1928, ale pro velký déšť se hra neuskutečnila až teprve 29.8.1928.První byla hra od J.Rudolfa: Dědečkovy housle za přítomnosti autora. Zachovaly se  fotografie. Poslední hra v přírodním divadle byla „Prodaná nevěsta.“   Nikdy více se divadlo v přírodě nehrálo. Přišla 2. světová válka, vláda komunistů. Pozemek prodán soukromníkům a vyrostlo tam několik chat.
Pamětnice které chodily na loutkové divadlo už do sokolovny v roce 1930, vzpomínají: seděly jsme na jevišti a hrálo se ze šatny, byl zde donedávna vidět prostor kde bylo divadlo umístěno.
V Unhošti hráli .Eduard Vojan, Josef  Šmaha,  Josef Urban, Zdeněk Hofbauer a další.
 
Na kladení základního kamene k Národnímu divadlu jelo také Banderium okresu unhošťského, které čítalo 60 jezdců.
Výtěžek s prodeje losů a ve prospěch postavení Národního divadla činil 4 041 zlatých 93 krejcarů. Je to přibližně polovina sumy co stály  všechny pokryvačské práce.
Počet účastníků divadelního vlaku do Národního divadla  byl 260 občanů.
 

Vladimír  HOUSA

 narozen 17. dubna 1874 Jilemnice zemřel 17. května 1931 v Unhošti na TBC
Mám ještě poznamenáno, že zemřel v Táboře?.
oženil se 7. července 1916 v Unhošti.
Koncesionář venkovské divadelní společnosti. Hrával v hostinci „U Černého koně“ v operetách mu hrával syn kapelníka Eduarda Tesaříka, Stanislav.
Housa účinkoval na mnoha různých večírcích s kupletistou Viktorem  Černým.
V srpna 1913 rozpouští Vladimír Housa divadelní společnost a kupuje od notáře Pocheho vilku č. 283. Nouzov- Unhošt´.Je v soukromí.
6. září 1919 vilku prodává zakládá novou divadelní společnost je sice výborným hercem a režisérem, ale ne obchodníkem. Léta živoří. V jeho společnosti byl Jaroslav Vojta, Josef Burda, Jarmila Kurandová a jiní.
 
Podrobné údaje najdete ve Zprávách muzea 1968 č.1 a 1971 č.2.
  č.2/1971
 
V roce 1967 věnoval Karel Sedláček unhošťskému muzeu plakáty a fotografie z divadla v létech 1956 – 61.
 
Příprava Václava Šefčíka na přednášku o divadle.
 
Letos už na sklonku roku kdy slavíme Rok českého divadla v Unhošti a podíl našeho města na
budování  Národního divadla.. Je to už opravdu dávno co se u nás seskupilo 9 mladých lidí aby hráli divadlo.Už je tomu 155 let co se představili na obecnici. To se psal rok 1828. Bylo to jejich jeviště velmi jednoduché. Dekorace byly  papírové, jen opona byla plátěná. V roce 1836 přišel do Unhoště pokrokový kněz, páter Antonín Brož a oživil činnost ochotníků, režíroval, maloval dekorace.Díky jemu zachovala se ocelorytina zobrazující Unhošť v roce 1837.
Co se tehdy hrálo? Hlavně frašky.Pašeráci  (K.J. Tyl) Dva přátelé ajeden kabát,Srnec, Žlutá zimnice,  a Klicperův  Divotvorný klobouk.
Přijížděli také kočovné společnosti, ty hráli německy. Hrálo se „U slunce a Lípy“. Jak rokay šly , vedlo se divadelníkům hůře než líp.
Pak přicházíme k význačnému výročí k 24. únoru 1868, kdy mladý Eduard Vojan, přišel do Unhoště, aby požádal o přijetí do kočovné společnosti Jiljího Krämera………..
Společnost ochotníků se později rozešla  a jeho dědictví převzal dramatický odbor Sokola., který hrál na tehdejší poměry dobré divadlo.Tady chci připomenout  zvláště rok 1910. Sokolovna sama bez jeviště, byla postavena v roce 1905  (za  čtyři měsíce).Jeviště ještě na sudech s kulisami.Až v roce 1910 přitavena další část sokolovny, kde už bylo jeviště, nápověda, dvě převlékárny.
První přestavení  na tomto jevišti sehrálo 17.října 1910 a byla to hra, Od A.M.Šimáčka: Jiný vzduch.Pohostinsky vystoupil  významný herec Josef Šmaha,  byl také tvůrcem divadla v Sofii.
Divadlo v Unhošti mělo velmi živnou půdu. Hráli zde také ochotníci D. T J. (dělnické tělovýchovná jednota ,sociální demokraté).   F D T J (federální dělnická tělovýchovná jednota, komunisté). Zvláště dramatické jednota Tyl.
 Tyto soubory hrály v sále hostinci „U černého koně“, později přejmenovaného na hotel „Pošta“ ten byl postaven v roce 1873. nevím zde to není 1893 ?
Tyláci také zbudovali  přírodní divadlo  za Suchým   mlýnem, Hráli jsme tam vývaru,U
bílého koníčka, Andulka Šafářová. Hudbu nacvičoval  Morávek a I.housle hrál František Korejs, Kapela Eduarda Tesaříka.A když vyšlo počasí, které bylo vždy hlavním činitelem, bylo radosti mnoho. Elán těch herců byl takový, že když se šlo po představení na pivo, sehrálo se ještě jednou u stolu v hospodě.
Tradice dobrého divadla byla přerušena okupací.
Po  revoluci zahájilo znovu za 30 let  sehráli ochotníci 79 představení, škoda,že v roce 1963 to všechno skončilo. Takže letos je tomu 20 let co se u nás nehraje a 10 let tu nebylo ani žádné divadlo jiné.
Dobře provedené zde byly také operety, studované ing. Klasem.
 
 
                                                                                            Pergl - Stejskalová