Tajemné šifry z Kokor staré 100 let

TAJEMNÉ ŠIFRY Z KOKOR STARÉ STO LET
  
     Pohlednici vydanou Sokolem Kokory přesně před sto lety, v září roku 1912, se nám podařilo získat pro vzdělavatele T. J. Sokol Kokory, obecní kroniku a naše Kokorské noviny od současného starosty místního Sokola, pana či správněji a historicky řečeno bratra Radomíra Veselského z rodinné pozůstalosti po jeho staříčkovi, rovněž členu kokorského Sokola,  Aloisu Veselském.
     Protože historie naší obce a Sokola Kokory bude v tomto vyprávění, opředeném trochou tajemství, hrát významnou roli, musíme se k ní alespoň v několika řádcích vrátit.
     Tělocvičná jednota Sokol pro Kokory a okolí rozvíjela od svého založení v roce 1903 svou činnost se střídavými úspěchy. K velkému rozmachu se nadechla podruhé až po roce 1908. O tři roky později již bylo jasné, že důležitou roli v Sokole budou hrát i moderní pokrokové ženy a děvčata. K oficiálnímu povolení jejich sportovní a společenské činnosti, však musel Sokol vypracovat nové stanovy a teprve po jejich schválení rakouskouherskými úřady a vydání tiskem mohl být Sokol Kokory rozšířen o tzv. „Ženský odbor“ a ten ještě musel míti svého mužského rádce z řad vlastních funkcionářů. To vše se podařilo splnit v roce 1912. Muži a nově přijaté nadšené a zplnoprávněné ženy Sokola Kokory i s první náčelnicí se ihned shromáždili, rozestavili a moderně na fotografii zdokumentovali tuto významnou událost ve spolkovém životě naší obce. Fotografii navíc nechali zpracovat jako pohlednici na rubu s místem pro poštovní známku, adresu a případný text. Podobně si tehdy počínaly i kokorské rodinné firmy a obchodníci.
     Zcela novou pohlednici se zdatnými cvičenci a pěknými Sokolkami využili pro svou korespondenci bratři Veselští ze statku č.p. 33 na hlavní návsi městečka Kokory, naproti už tehdy známé hospody U Dohnalů, v jejímž sále se tehdy odbývalo také cvičení Sokola. 
     Starší Metod Veselský sloužil tehdy u 4. kompanie 15. pěšího pluku ve Steibnig (Jistebník) a vedl korespondenci s domovem, s bratrem Aloisem (Aloise si ještě dost rodáků pamatuje a pan L. K. dokonce i jeho otce Antonína, na jehož pohřbu nesl kříž). Ať už v korespondenci bylo cokoliv, nebylo to, ani při otevřené zásilce, určeno pro cizí oči. Oba, patrně sečtělí mladíci a samozřejmě Sokolové, to vyřešili po svém. Aby všechno na pohlednici zůstalo důvěrné, použili pro veškerý text, mimo adresy, vlastní tajnou abecedu. Odesilatel Alois tedy text důkladně zašifroval. A tak je rubová strana pohlednice s kokorskými Sokoly popsána na první pohled zcela nesrozumitelnými znaky a to byl vlastně pro nás jakoby konec bádání a zkoumání. Jen na fotografii je jedna pohledná Sokolka označena křížkem, určitě proto, že byla v ohnisku zájmu obou mládenců. Pohlednice z druhé poloviny roku 1912 byla napsána 16. 1. 1913 a o den později odeslána s razítkem pošty Kokory a pětihaléřovou známkou s portrétem císaře Františka Josefa na místo určení.
     Voják rakouskouherské c.k. armády Metoděj Veselský (možná byl jen na cvičení) pohlednici v pořádku obdržel a po skončení vojenské anabáze přivezl zpět do Kokor. Zde na rodném statku zůstala uchována i po jeho opětovném povolání v létě 1914, tentokrát už do obrovského požáru první světové války.  Osud se naplnil. Mladý Metoděj Veselský, který v době míru tolik chtěl získat fotografii sličné Anny, se už z války nevrátil. Padl, jako jeden z prvních  kokorských, hned na podzim téhož roku a je také jako první uveden na pomníku padlých obce Kokory.
     Oč smutnější je tento příběh mladého Sokola, starý sto let, o to více provokovaly kronikáře tajemné šifry na pohlednici. Požádal jsem proto přes počítač svého bratra Jiřího, žijícího již po léta v Čechách, zda by se na text podíval a jako bývalý voják třeba i vyluštil. A tak se i stalo.   
     Bratr se do šifer ponořil a po celonoční směně mi ráno mohl „mejlovat“ a meldovat“: Ahoj strýcu (oslovení jsme si zavedli již před léty kvůli dětem), je to jednoduchá záměnná šifra, při luštění na mne dýchla minulost a skutečnost, že nahlížíme do Kokorské a sokolské historie před 100 lety. A to bylo silné. To šifrování a používání tajného písma na otevřených zásilkách nebylo tehdy až tak neobvyklé. Poslání pohlednice bylo totiž několikrát levnější, než uzavřený dopis. Ale teď už doslovný skutečný a naprosto „nezávadný“ text šifrovaný Aloisem Veselským dne 16. 1. 1913:

     Milý bratře, srdečně Tě pozdravuji a děkuji za lístek, jenž jsem od Tebe z lásky přijal. Nehněvej se, že jsem Ti hned neodepsal, neb od neděle se bavím zabíjačkou a za druhé jsem s Annou nemluvil, až včera, když jsme se spolu promenádovali po jarmaku. Říkal jsem jí také o tu podobenku. Neměla chuti Ti ji zaslať, co prý bys tam s ní dělal. Až přijdeš, že ti ji dá. Teprve po dlouhém přemlouvání mi slíbila a podáním ruky potvrdila, že Ti ji co nejdříve pošle. Ples sokolský bude na druhou neděli. Pozvánku Ti zavčas pošlu. Minulou neděli byl hasičský a tuto sobotu bude ples sladovnické chasy v pivovaře. Tvůj bratr Lojzík.

     Zbytek textu (celý text je jen nepatrně jazykově upravován) je pro nedostatek místa šifrovaně napsán na rubu pohlednice: Napiš mi obratem lístek, na koho tu píseň mám napsat, zda Tobě v dopise, nebo na pohledu přímo slečnám.
     Je nesmírně zajímavé, jak nás obyčejná pohlednice dokáže vtáhnout do minulosti naší obce. Ze Sokolů na pohlednici jsme poznali zejména bratra Františka Hučína, rádce ženského odboru a pozdějšího starostu Sokola Kokory, dalšího starostu Sokola Františka Pavlíka, Václava Pavlíka od Brodku, první náčelnici z roku 1912 sestru Františku Pavlíkovu a další. Hlavní protagonistku textu, zmiňovanou Annu či Anňu se nám však nepodařilo identifikovat. Text mimoděk potvrzuje i dlouhodobou tradici sokolských a hasičských plesů v Kokorách (podle ne zcela doložených výpočtů se ten sokolský konal letos po sté) a ukazuje i něco z pohledu dneška zvláštního, plesy sladovnické chasy v pivovaře, lednový asi tříkrálový jarmak i korzování mladých po obci, pravděpodobně kolem jarmarečních stánků.       
     Nebyl jsem sám, koho tento pohled přes stoletou hradbu času zaujal. Byl to především přes rodinné pouto „dědic“ dokumentu R. Veselský a zejména při luštění tajné abecedy bratr pisatele, před léty dorostenec kokorské házené a cvičenec našeho Sokola, který přes svou téměř padesátiletou odloučenost od Kokor, si přirozený vztah k rodné obci plně zachoval. Vzpomínku na otce obou mladíků hospodáře Antonína Veselského přidal při jedné ze svých obvyklých návštěv Kokor i někdejší „soused odnaproti“ pan Ladislav Krempl.               
     Kontinuitu sokolské pospolitosti v Kokorách u Přerova trvající již více než 100 let a věrnost sokolské myšlence v tradičně sokolských rodinách, mimoděk dokládá osobnost někdejší náčelnice Sokola Kokory, dnes šestaosmdesátileté sestry Marie Veselské rozené Pavlíkové. Na stoleté fotografii poznala, mimo jiné, mnohé členy své rodiny. Při zamyšlení nad  uvedenou fotografii jsme ovšem zaznamenali skutečnost, která určitě svou výjimečností stojí v rámci spojení sokolské minulosti a přítomnosti za zaznamenání. Sestra Marie Veselská je dcerou starosty kokorského Sokola ze 30. let bratra Františka Pavlíka, manželkou starosty Sokola z let sedmdesátých Františka Veselského, syna pisatele šifrovaného dopisu a matkou současného starosty Sokola Kokory, bratra Radomíra Veselského. Sama vedla ženy a dorostenky již při nácviku na slavný. všesokolský slet v roce 1948 a dlouhá léta pak pracovala ve výboru. Její otec např. věnoval na zajištění stravování tohoto sletu, na který odjelo i 100 kokorských Sokolů, „pašíka“ o váze 120 kg.                                                                                            
     Současný Sokol Kokory, který je nejpočetnějším spolkem v obci, úporně hledá cesty a zejména prostředky, jak na velkou a zavazující tradici 150 let Sokola a 110 let jeho existence v naší obci, úspěšně navázat a jak ji dynamicky propojit s dneškem.
      Zpracování, zveřejnění a popularizace zajímavostí z minulého života místního Sokola je jedním z takových spojovacích chodníčků a snad může i zaujmout.
    
  Ing. Alois Košťálek vzdělavatel Sokola Kokory a kronikář obce.